Tvorba rodokmenu


Můj pohled na genealogii
Před pár lety jsem viděla v archivu dva dědoušky. Nadšení pro bádání z nich jen zářilo, a jak už to v tom věku bývá, dokázali se do krve pohádat o hloupost. Zřejmě měli za sebou nějaký ten kurs genealogie, a tak co chvíli jeden druhého napomínal: “Tohle musíš podtrhnout červeně, zelenou na to neber!” … Byli kouzelní, důslední a zřejmě potomkům zanechají překrásně barevně vyvedený soupis jmen předků a dat. Jenomže v tom hlavní přínos genealogického pátrání nevidím.
Pro genealogii se někdy používá český výraz “rodopis”, tedy popis rodu. O tom to je – nejen o jménech a datech, ale především o lidech, kteří byli našimi předky. Jak žili, co prožili? Byli pracovití, domohli se majetku nebo se zvesela dopracovali k bídnému konci? Co po sobě zanechali?
Tohle všechno se snažím hledat. Každou příhodou, kterou se mi podaří objevit a přiřadit ji ke konkrétnímu člověku, se ze suché vědy stává živý pramen čísi soukromé historie. Pramen, který nenechá zemřelé předky zapomenuté v hlubinách dávno minulého času.

Marie Glöckner

*


*


*