30. 8. 2016

Rodokmen Františka Vladislava Heka. Nepatříte k jeho potomkům?

Vypracovat rodokmen obvyklým způsobem není zase až tak těžké. Ale zkusili jste to někdy obráceně? Řeknu vám, není to nic jednoduchého…
V našem městě se bude přístí rok odhalovat obnovený hrob F. Vl. Heka. Z městského úřadu mě požádali, zda bych mohla najít jeho potomky, které by na tu slávu rádi pozvali. Tak jsem zapátrala a prozatím mám nalezeno, to, co vidíte na dolním grafu.


34175042_potomkovia-z-jiri-hecksen.jpg
rodokmen F. Vl. Heka


Teď hledám další informace. Takže pokud máte v rodokmenu příjmení Fuchs, Katnič, Šebelík, Vlach, Borovan, Paulus, Štolovský nebo Hubner, máte šanci přihlásit se k Hekovi – Věkovi jako předkovi. Nenechávejte si to pro sebe a ozvěte se mi!

9. 8. 2016

Kdo se skrývá za literární postavou Lojzičky Hendrychovy?

Číst knihy a povídky Terézy Novákové je jako studovat učebnice regionální historie. Nic si nevymýšlela ani nepřikrášlovala. Cestovala, pozorovala a když lidé viděli, že jim ráda naslouchá, vyprávěli. Tak poznala se spisovatelka osudy mnoha lidí, kteří nějakým způsobem vyčnívali nad poklidnou hladinou tehdejší společnosti. Leckterý z nich se pak stal hrdinou jejích příběhů. Jako etnografka shromáždila poklady o prostředí, s pomocí pamětníků a přátel – historiků získala konkrétní fakta. Teprve pak psala.

Povídka z Kyšperka
Tak vznikla i povídka „Lojzička Hendrychova, dívka z lidu“. Její hrdinka pochází z Kyšperka, kde se odehrává i podstatná část příběhu. Autorka napsala: „pokládám za svou povinnost podotknouti, že tato práce zakládá se i co do podrobností na skutečném faktu a že i verše a dopisy dívčiny zde uvedené a jen málo co do pravopisných nesrovnalostí a slovosledu opravené jsou pravdy té „dokumenty“.
Teréza Nováková zpravidla měnila jen názvy míst, ale lidem ponechávala skutečná jména. V tomto případě udělala výjimku. Proč? To není složité uhádnout. Dílo vyšlo tiskem roku 1889, jen nedlouho poté, co se „Lojzička“ tak říkajíc spustila. V mnoha kyšperských domácnostech se dosud uchovávaly „vinše“, které tato mladá básnířka skládala. Proto Nováková nechtěla pamětníkům reálným jménem připomínat její poklesek. Měla zájem na tom, aby děvče zůstalo v paměti krajanů především díky svému literárnímu talentu.
A jaký příběh vlastně povídka vypráví?[1] O zádumčivém děvčeti z Podměstí s básnickým nadáním, jež snilo o vzdělání a lepším životě. Místo toho nutila kmotra Matyáška Lojzičku do vdavek. Ale matka „Hendryška“ dceru bránila. Doufala, že ji čeká víc, než dřina a špatné manželství.
S nadějí na lepší uplatnění se Lojzička rozhodla přijmout místo služebné v městě L. (Litomyšl). Před odchodem začal naivní děvče svádět ženatý truhlář Kroužil, jehož rodina našla u Hendrychově domku dočasné útočiště. Ve službě Lojzička dál skládala básně, které se dostaly do rukou paní a jejích známých. Díky iniciativě těchto dam se zdálo, že by Lojzička mohla získat od spolku spravujícího v Praze školu pro dívky finanční podporu pro studium. Žádost však byla zamítnuta.Zdrcená Lojzička se vrátila domů, krátce sloužila ve Vídni a nakonec podlehla Matyáščinu nátlaku. Provdala se za truhláře Kubáta. Truhlář Kroužil se jí nepřestal dvořit a ona se do něj zamilovala. V dopise ji nutil k společnému útěku do Ameriky a hrozil, že jinak jejich poměr prozradí. Lojzičce psaní upadlo před manželem. Ten si jej přečetl a žena v zoufalství vypila jed. Za několik dní zemřela. Tragika příběhu však měla pokračování. Do L. mezitím přišel další dopis od spolku, který přehodnotil dívčinu situaci a nabídl jí možnost studia. Lojzička se o tom ale nikdy nedozvěla. Proslechlo se, že se bude vdávat a v domnění, že je dívka šťastná, jí zprávu o možnosti studia z L. nepředali.

Prozrazená totožnost
Od smrti „Lojzičky Hendrychovy“ uplynulo už více jako sto padesát let. Už nikomu neublíží, když otevřeme vrátka. Odpusťme jí naivitu, poblouznění a vzpomeňme na ni jako na ženu, která chtěla víc, než stát nad neckami obklopená kupou dětí. A to bylo v polovině 19. století vzácné.
V povídce není žádný náznak, který ji časově konkretizoval. Ani Hendrychovi, Matulovi, Kroužilovi či Kubátovi v Podměstí nikdy nežili. Jedinou stopou je kmotra Matyáška. Její příjmení zůstalo nezměněno a manžela Josefa (*1778) zmiňuje jako zámeckého vrátného r. 1836 S. Adamec v knize(93-26/25)[2] Tenkrát byl ještě orlickým chalupníkem. Ale 30.06.1815, kdy mu žena porodila dceru Terezii, rovněž v povídce zmiňovanou, byl už vrchnostenským drábem. Později, na stáří, dostal Matyáš službu na zámku jako vrátný.
„Město Kyšperk a jeho obyvatelé…“ Terezie roz. Bereiterová (*1791) se jeho ženou stala v 31.05.1814
Matyáška často sbíhala k „Hendrychům“ na Podměstí do domku, jenž „stál na tarasu a k němu vedlo se strany asi deset kamenných stupňů, přede dveřmi do síně byla malá pavláčka“. Ještě dnes jej lze spatřit na starých fotografiích. Ve čtyřicátých letech 19. století měl číslo 96. O „staré Hendryšce“ a její rodině poskytla Teréza Nováková hned několik indicií – znovu provdaná vdova po sirkaři s dcerou Lojzičkou, narozenou nedlouho před otcovou smrtí. Údajně měla starší dceru Matyldu „Matulku“, provdanou za krejčího. Ostatní děti jí zemřely.
Spisovatelka si opravdu nevymýšlela. Matriky říkají, že roku 1842 se do domku na Podměstí čp. 96 přestěhoval z čp. 122 truhlářský tovaryš Kašpar Čada (*1816), jehož matka Terezie (*1793) byla dcerou Josefa Langra, zámeckého vrátného, kterého později vystřídal ve službě již zmíněný Josef Matyáš.
Jen o pár měsíců dříve, 9.11.1841 si vzal za ženu Annu Hamplovou (*1819), dceru hrnčíře z Podměstí čp. 91 (83-22/115). Tam se jim 9.3.1842 narodil syn pokřtěný jménem Alexius (83-8/88), ale už v čp. 96 zemřel dne 8.5.1842 na božec (83-29/117).
Rok se s rokem sešel a 6.3.1á43 přibylo do rodiny další dítě – dcerka Anna Čadová (83-8/93). A právě tohle děvčátko se později stalo předobrazem Lojzičky Hendrychovy.



6.3.1843 Podměstí 96 – matriční zápis narození Anny Čadové, dcery Kašpara a Anny roz. Hamplové

Kašparova žena pak 8.10.1846 (83-8/111) porodila ještě syna Karla. Jeho otec už není v zápise uváděn jen jako chalupník a truhlář, ale i sirkař. Nová živnost mu štěstí nepřinesla. Zemřel o pár měsíců později, 8. srpna 1847 (83-29/130). Jako příčinu úmrtí lékař zapsal „chronische prosphor intoxication“ – chronickou otravu fosforem.
Ani nejmladší Karlík dlouho nepřežil. Naposledy vydechl 8. června 1850 v Kyšperku – Podměstí 244 (83-29/140). Nepodařilo se mi najít žádnou zmínku o tom, že by v rodině byla starší dcera, v povídce zmiňovaná jako Matylda.
Aničce bylo necelých osm let, když se ovdovělá matka znovu provdala. Jejím druhým manželem se asi roku 1850 stal Jan Svoboda, krupař z Kyšperka 244. Dne 17.10.1851 se jim narodil syn Jan (83-3219/98), po něm 25.9.1853 dcera Aloisie (83-3219/120) a 29. října 1855 syn Leopold (83-3219/152), jenž do roka zemřel.
Domnívám se, že děti, o nichž se „Lojzička“ často zmiňovala, nebyly její synovci a neteře, ale nevlastní sourozenci. Tuhle nepřesnost asi zvolila Teréza Nováková záměrně kvůli zdůraznění ničím nerušené citové vazby matky a dcery.
Největším oříškem v pátrání je Lojziččin milenec Kroužil. Z textu vyplývá, že byl ženatým otcem dvou dětí, mistrem truhlářským původem z blízké velké vesnice a že jeho dům na konci podměstí vyhořel. Náznaků o jeho totožnosti je dost, ale zdrojů k ověření málo. Gruntovní knihy uložené v okresním archivu nejsou pro studium přístupné, takže je možné vycházet pouze z informací v knize St. Adamce „Město Kyšperk a jeho obyvatelé…“ Podle ní byli jedinými truhláři na Podměstí Mikuláš Baláš (* 1807) a jeho syn. Oba žili s rodinami nějaký čas (min. roku 1857) v „Hendrychově“ domku na Podměstí čp. 96. Zdá se, že mladší z nich – Ignác Baláš (* 1835) by mohl být hledaným „Kroužilem“. Měl manželku Annu, syna Jana a dceru Marii. Rodina je později (r. 1870) doložena na Podměstí čp. 126.
„Lojzička Hendrychova“ reálně Anna Čadová se 22. září 1868 provdala za pětadvacetiletého Raimunda Hradečného, tkalce z Prostějova 139. Snoubence oddal v kyšperském chrámu Páně děkan Antonín Buchtel.

Otevřený konec
A tady ustrnulo pátrání na mrtvém bodě. V matrikách Kyšperk a Podměstí není kromě sňatku do roku 1880 žádný zápis, který by se vztahoval k rodině Hradečných. Není zde zapsána ani žádná otrava jedem… a dívala jsem se opravdu pořádně.
Nevěřím, že by si Teréza Nováková konec příběhu vymyslela. Buď jsem celé pátrání vedla úplně špatně nebo je možné, že Anna nyní již Hradečná, svého muže následovala kamsi do nového bydliště, kam jí „Kroužil“ psal. Sebevraždu spáchala nikoliv na Podměstí, ale kdesi na prozatím neznámém místě.
Život jí nedal tolik, kolik od něj očekávala. Zůstaly po ní jen verše plné bolesti.

Nuže, buď s Bohem, matičko drahá,
zachovej paměť mou ve srdci svém,
žel dnešního dne přeosudná dráha
brání mi spočívat v náručí tvém. 

Pokud víte víc, než já, ozvěte se. Ráda bych pátrání dovedla do úspěšného konce.


Vysvětlivky:
[1] Celý text na internetové adrese: http://zip.er.cz/9832
[2] signatura matriky se zápisem / číslo stránky