Rodokmen - diskusní skupina na G+

5. 7. 2016

Porodní báby v městě Kyšperku



Porodní bábou bývala starší, zkušená, pro své znalosti všemi vážená žena. Dohlížela na průběh těhotenství a když přišel čas porodu, doporučovaly dobové spisky několik století nazpátek „nejprve nechť odstraní zbytečné osoby a zvířata ze světnice“. Pak nastal bábin hlavní úkol - pomáhat rodičce  a poté opatřit matku i novorozeně. Často, nad rámec svých povinností, léčila ostatní děti v rodině, případně zastupovala rodičku v domácnosti – vařila, uklízela, obstarávala dobytek i drůbež. V domě proto zaujímala přední postavení a jejím rozkazům se nikdo neodvážil odporovat.
Předpokládalo se, že je zběhlá ve vedení porodu i v přírodním léčitelství. Ve starším období se rovněž očekávala znalost pověrečných rituálů k zajištění přežití matky i dítěte. V případě ohrožení života novorozence měla porodní bába církevní povolení k tzv. křtu z nouze. Zatímco velká města platila babičky z veřejných prostředků, na venkově dostávaly peníze výjimečně, povětšinou se musely spokojit s naturáliemi.
Existovala různá ustanovení o jejich právech a povinnostech či požadavcích na vzdělání. Odborné přezkoušení nařídil již roku 1651 Ferdinand III., ovšem až do poloviny 19. století nebyl dekret nijak významně uplatňován.
Se zapisováním jména porodní báby u novorozence se v matrikách farnosti Kyšperk začalo 14. října 1791. Ačkoliv výnos o nezbytnosti kvalifikace platil téměř sto padesát let, ani jedna ze zdejších babiček tenkrát nebyla „zkoušená“. První s předepsaným vzděláním se v Kyšperku objevila teprve roku 1840. Krátce absolvovalo babicí kurs dalších devatenáct žen. Ovšem ani to automaticky neznamenalo, že budou ve výhodnější pozici. Např. Apolena Beršíková z Kyšperka 49 marně soupeřila s nezkoušenou Eleonorou Matyášovou. Lidé si patrně více cenili zkušeností, než „lejstra“.
Matriky narozených uložené v SOA Zámrsk končí dubnem 1898. V zaznamenaných sto sedmi letech (1791-1898) je ke křestním záznamům připsáno šedesát pět jmen porodních bab. Některé ženy z příbuzenstva či ze sousedství pomohly při porodu jen párkrát, občas byly zvány báby ze sousedních vsí. Z celkového počtu zřetelně vystupuje šest zvlášť oblíbených porodních babiček. Činnost jedné pozvolna navazuje na druhou a společně pokrývají téměř celou sledovanou etapu.
První matričně doloženou porodní bábou je Dorota, vdova Estlerová z Kyšperka. Její muž, pětasedmdesátiletý kyšperský láník Jan, zemřel 3. června 1776 v Uhrách v místě zvaném Kisskorös (cca 130 jižně od Budapešti). Dorotě a dětem zůstal dům v Kyšperku na Novém městě 32. O tři roky později vyhořel, vdova se patrně dostala do problémů. Snad právě tehdy začala provozovat babickou živnost. Jako porodní bába je matričně doložena plných dvacet let, naposled 16. října 1810. Za tuto éru pomáhala na svět 248 dětem. Zemřela o necelé čtyři roky později, 2. dubna 1814 údajně ve věku 92 let.
Souběžně s ní působila v letech 1791-1808 Magdalena, manželka Jana Moravce z Luka­vice. Ovšem nedosáhla zdaleka věhlasu své kolegyně. Byla přítomna při 84 porodech.
Už od roku 1792 pomáhala rodičkám nárazově i Juliana Klára, vdova po Františku Glitschovi, ranhojiči z Kyšperka. Po manželově smrti († 1779) žila v domě na Novém Městě 37. Roku 1791 se společně s rodi­nou syna Františka přestěhovala do domu čp. 47 na velké straně náměstí. Lékařské znalosti získala jak od muže, tak od syna, kyšperského lékaře. Naplno se práci porodní báby začala věnovat poté, co živnost ukončila Dorota Estlerová. Ovšem ani Juliana už nebyla nejmladší... Ještě roku 1815 byla asistovala při narození deseti dětí, ale už 22. července 1816 ve věku osmdesáti let  zemřela. Celkem byla přítomna u 52 porodů.  
Ještě během působení vdovy Glitschové, 12.10.1810 se mezi porodní báby zařadila Anna, manželka Antonína Kolomého z Lukavice 8. Od roku 1816 jí připadlo vedoucí postavení, které si udržela téměř po celou dvaadvacetiletou kariéru. Odrodila celkem 259 dětí. Naposledy u porodu přisluhovala 16. ledna 1833 a krátce nato, 7. května 1833 zemřela ve věku šedesáti osmi let na vodnatelnost.
Josefa, manželka Jana Vychytila, chalupníka z Orlice 74, se narodila 4. října 1773 v Kunčicích 22 do rodiny tkalce Jana Slavíka a jeho ženy Kateřiny. Poprvé se provdala za Františka Studeného, chalupníka z Orlice 51. Poté, co ovdověla, vstoupila 4. listopadu 1810 do manželství s invalidou Janem Vychytilem, chalupníkem v Orlici 74. Poprvé pomohla rodičce 31.10.1823. Když se roku 1827 stala vdovou podruhé, věnovala se práci porodní báby intenzivněji. Za čtyři léta již stála v čele žebříčku. Roku 1840 se jako první z Kyšperka přihlásila do porodního kursu. Patřila tam mezi většinové osazenstvo – k ženám z chudých poměrů, které provozovaly babictví kvůli obživě. Složila předepsané zkoušky, jež se konaly buď v Praze na lékařské fakultě nebo u krajského fyzika. Poté měla právo nosit odznak – peníz s vyobrazenou maternicí (obrácenou lahví) a s nápisem Landes befugte Hebamme“. Ona a její kolegyně nezískaly jen lékařské vědomosti. Byly rovněž nabádány k čestnému chování, zakazovalo se jim pití alkoholických nápojů, nařizovalo se povolat lékaře ke komplikovanému porodu a pod hrozbou trestu nesměly předčasně vypudit plod (tj. provádět potraty) a podávat léky rodičce a dítěti. Jako zkoušená porodní bába působila Josefa Vychytilová v Kyšperku dalších osm let, až do 24.12.1847. Nedlouho potom, 4. února 1848 zemřela. Celkem se babictví věnovala dvacet pět let a pomohla na svět 461 dětem. 
Souběžně s ní provozovaly babickou praxi v omezeném rozsahu i Josefa, manželka Jana Malého, krejčího z Kyšperka (87 porodů v letech 1813-1836), Marie, manželka Františka Škaldy, školního učitele z Orlice (62 porodů v letech 1828-1849) a konečně od roku 1840 Eleonora, vdova po lukavickém chalupníku Janu Matyášovi, která roku 1848 převzala vedoucí postavení. Ačkoliv nikdy nesložila babicí zkoušky, za šestnáct let asistovala u 216 porodů. Poslední dítě odrodila 3.9.1855.
O rok dříve se po absolvování kursu zařadily mezi porodní báby dvě její nástupkyně. Františka, vdova po učiteli Janu Novákovi z horního Hamru, žila na Podměstí a za dvacet osm let (1854-1882) přivedla na svět 170 dětí.
Podstatně rozsáhlejší klientelu měla Marie, vdova po Filipu Mikešovi, hospodářském úředníku z Podměstí, jež za třináct let (1854-1867) pomohla v těžké chvíli 360 rodičkám. Ještě 26. října 1867 je zapsána jako Mikešová a tři dny nato je v matrice uváděna coby zkoušená a manželka Josefa Duška, mistra krejčovského z Ky­š­perka 204. Pryč byla doba zaříkávání a pověr, poměry se zlepšily, takže ve světnicích se už nepovalovala zvířata, která by bylo třeba vyhánět. Marie už prováděla v souladu s moderním přístupem před vlastním porodem nejdřív rodinnou i zdravotní anamnézu a vyšetření. Protože poskytovala matkám nejen celistvou péči, ale patrně též psychickou podporu, což bylo při nezkušenosti mladých žen a absenci jejich sexuální výchovy zvlášť důležité, získala rychle oblibu, důvěru a vážnost. Mívala pravidelně přes třicet asistencí ročně (roku 1873 dokonce čtyřicet šest) a za třicet čtyři let (1854-1888) přivedla na svět rekordních 1.028 dětí. Už jako vdova (manžel Josef † 20.08.1883) zemřela 15. července 1888 v Kyšperku, Sirkové ulici čp. 240.
Ještě, když provozovala živnost, začaly vykonávat praxi další absolventky porodnického kursu – Josefa Kašparová z Kyšperka 32 (1884-1895, 109 porodů) a Otýlie Tschepenová z Kyšperka 152 (1885-1898, 301 porodů). Od 3.2.1889 k nim přibyla Anna Faltusová z Kyšperka 33 (1889-1898, 208 zaznamenaných porodů). Možná, že už šly, jak se říká, „s dobou“ a k porodům si nosily koženou tašku, tzv. bolestný kufr, která obsahoval potřebnosti s dnes již tajemně znějícími názvy - glycerin, šněrovadlo, kompressy (podložky), nůžky, „katedr“, karbol, irigator, lyzol, „baselín“ (vazelínu), kloboučky, klystýr, lajbšísl, na „léčivé thé“ heřmánek, černý bez, routu, polej a jiné koření. Oproti minulosti už žádná z těchto tří žen pracovně nijak výrazně nepřevýšila své kolegyně. Doba, kdy přední postavení zaujímala jen jedna porodní bába byla pryč.



Přehled všech porodních bab v městě Kyšperku: