Rodokmen - diskusní skupina na G+

9. 9. 2013

Mlýnští škůdníci

Pilka ve tmě párkrát zavrzala, několik párů rukou hmátlo po stavidle, cosi zapraskalo a po chvíli bylo zas ticho. Jako by se na rybníce v lesích nic nestalo. Jenomže stalo.

“Pane správec, poníženě prosím, byste nechal vyšetřit škody na mým mlejně,” vysypal ze sebe 9. července 1812  šuškovský mlynář František Filip ve vrchnostenské kanceláři P1210936 žampašského panství. Zapsalo se: “… že v outerý po božím Těle, to jest na den 3ti měsíce června b.r. v noci, nějaký jemu neznámí škodiči na rybníce u splavu, na kterým on si vodu pro mletí nadržuje, a již 3ti rok s kaprama od 17 liber nasazen jest, tahoun v stavidle přeřezali a stavidlo pryč vyhodili, což mu velkou škodu způsobilo. Udává dálejc, že předešlý outerý v noci, to od 7ho na 8ho b.m., jemu na tom samým rybníce na splavě všechny tahouny přeřezali, stavidla vyházeli, sloupy zvyráželi a .... do rybníka hodili, takovou škodu sice skrze to způsobili, že vody v rybníce na 2 ½ lokte ubylo, … skrz nepřemoženě spuštěnou vodu že i také hráz potrhaná jest a udavatel, mlynář šuškovský, že ani v tom ukončení spočíst nemůže, jak mnoho nyní a budoucně, co teprve následky dokážou, jemu škody jest se učinilo. Přitom tak velikým neštěstí a pronásledování žádá mlynář Franc Filip, by zkoumáno bylo, kdo by byl původce tak nepředloženého a škodného jednání a k jeho lepším důvodům téhož zkoumání zavádí za svědka píseckého šenkýře Jana Vávru, který nějaké lidi z kyšpereckého panství v podezření má a je z toho zlého činu obviňuje, tak jako i uvádí, že jistý krejčí v Kyšperku na podměstí, jemu nepovědomýho příjmení, vyznal a krčmáři po prvním neštěstí s vyřízenou přišel, aby se hlídal, že kyšpereckého mlynáře syn Johannes se u kyšpereckého Macháčka, ševce, projádřil, že šuškovskýmu mlynářoj musej řeku podkopat.”

Nejdřív proto vypovídal písečský šenkýř Jan Vávra. “Když šuškovský mlynář po prvním jeho neštěstí do kostela šel a se u mě stavil, byla řeč, kdo by jeho škůdník byl, tak on pravil, já juž nějakej merk mám, kdo by mně to byl udělal, já sem na Kyšperku slyšel, že to udělali 4, to mlynáře kyšpereckýho syn, z Kunčic stárek ze mlejna, pak nějakej Kubelka. …. Na to sem šel druhou neděli skrz Kyšperk, sešel sem se tam s Kubelkou pekařem a já sem litoval šuškovskýho mlynáře, když sme si o jeho neštěstí povídali, … pravím mu, však ste vy měl bejt s nima a mlynář šuškovský taky ví, že pilku mlynářovu z Kyšperka k tomu měli. Kubelka mě odpověděl, pilka nebyla mlynářova, ale moje, ostatně sem od něho nic neslyšel.”

Stopy odpočátku mířily na kyšperské panství. Vyšetřování převzal tamní direktor Vlasák s aktuárem Vančurou, aby “ty dva zdejšího panství poddaný, kteřížto v tom hned menovaným protokolu, jakožto o tej věci nějakou povědomost mající, poznamenaný sou, sice kyšperskej švec Macháček a pekař Kubelka, k ouřadu zavolaní a spolu (s) zavadilským šenkýřem a s Karlem Malým též z Kyšperka, který u mlynáře minulej pátek schválně byli a jemu stranu těch škůdtníků nějakou světlost dali, ouřadelně na tu důležitost tázáni byli.”

Začali krejčím a současně šenkýřem ze Zavadilky. Karel Stejskal řekl: “Já sem šel minulej pátek odpoledne na horu (k) s. Janu na kopec a dal sem se přes vrch zrovna dolů k Najmonovejm a přišel jsem až k Malýmu a tam sem se zastavil. Sed sem si u stolu a to začal povídat Karel Malej, že on ví, kdo ten splav mlynáři šuškovskýmu rozházel, že byl ve mlejně a že povídal minářovýmu synovi Johannesovi; vy ste ten šuškovskej splav pěkně zpruginirovali, načež jemu minářů syn odpověděl, milej brachu, já sem při tom tenkrát nebyl, byl tam tatínek a na to se že se taky ptal Karel Malej na tu věc mládka a mládek že mu povídal, že při tom taky byl Wanzel.” A prý přitom rozhovoru byli Malého bratr a matka…

Antonín Malý potvrdil slova Karla Stejskala a dodal: “Taky mě něco bratr o tom povídal, a sice že jemu měl mládek říct, že taky k tomu Jos. Maixner, tak nazvanej Wanczel zjednanej byl. Včera ale před večerem k nám přišel mládek, a když jsme o tom mluvili, tak povídal, že on neřek bratrovi Wanczel tam byl, nýbrž že Wanczel tam měl být. Bratr mu to ale do očí mluvil, že mu to zapřít nemůže, že zrovna řek Wanczel tam byl, načež mládek odpověděl, že jemu na tom nic nezáleží.”

Pak svědčil Jiří Kastner, krejčí z kyšperského předměstí: “Hned jak ponejprv šuškovskýmu mlynáři někdo vodu z rybníka pustil, byl jsem u kyšperského ševce Macháčka. Přišel tam taky syn mlynářů Johannes a sed za stůl a povídal, že oni šuškovskýho mlynáře vyplatěj, že mu podkopaj řeku a potom až bude sucho a mleči zas do kyšperskýho mlejna budou jezdit, tak že jemu budou zas posílat. Na to já druhej den šel sem schválně (k) šuškovskýmu mlynáři a povídal sem mu to, aby si rybník ohlídal.” A že prý neví, zda ten rozhovor Macháček při práci slyšel.

Karel Malý byl právě kdesi daleko za prací, takže na jeho výslech došlo 14. července.  Jen odsouhlasil, co řekl bratr Antonín.

Až nyní předvolali úředníci podezřelé. Nejdříve šel k výslechu František Tomek, 18tiletý mládek z mlýna Ignáce Fišera. Já jsem o tom neměl žádnou řeč, já o ničem nevím, to já se upamatovat nemůžu… víc z něj nedostali. Podobně vypovídal i druhý z obviněných, Jan Fišer. Uvedl, že je 17 let starý, katolického náboženství. Sem syn zdejšího dolního mlynáře Ignác Fišery, u něj se doma zdržuju a on mě taky živí.

1) Zdaliž je vám příčina povědoma, proč tu dnes před ouřad zavolán?

 

Poníženě prosím, já nevím.

2) Jestli je vám povědomo, že se šuškovskýmu mlynáři něja-ká škoda na jeho obchodu a ... skrze rozbourání rybničního splavu udělala a co je vám o tom povědomé?

 

 

To sem slyšel, že se to tam potrhalo, o ostatním ale o tom nic nevím.

3) Zdaliž ste s někým, s kým, a co o tý škodě rozprávěl?

 

Poníženě prosím, já nevím nic.

4) Bejváte někdy u ševce Macháčka a zdaliž ste tam jednou zdejšího krejčího Jiřího Kastnera natrefil a co ste s ním mluvil?

 

 

Já bejvám někdy u ševce Macháčka, krejčího Kastnera sem tam nikdá nenatrefil.

5) Zdeť ale u ouřadu zanešeno jest, že hned jak ponejprv (z) rybníčka voda mlynáři šuškovskému se spustila, vy k ševco-vi Macháčkovi ste přišel, tam ste si za stůl sed a povídal, jak oni šuškovskému mlýnu vyplatějí, oni mu podkopají řeku, zdažpak je to pravda?

  

 

 

Nejni to nic pravda, já sem ho tam krejčího nikdá nenatrefil, musel by taky kdo jinej o tom vědět.

6) Zdaližpak ste minulou středu s Karlem Malým u vás ve mlejně rozprávěl a co ste spolu mluvili?

 

Já sem s ním nic jinšího nemluvil, nýbrž toliko, Karel Malý šel zdůli okolo mlejna a křičel na mě abych mu dal kousek chleba a drobet tabáku a sem mu odpověděl, že chleba nemám a taky žádnýho tabáku, nato on šel pryč a já sem s ním nic jinšího ne-mluvil.

7) Karel Malej ale zde vyznal, že on u vás ten den ve mlejně byl a že vám povídal, vy ste to tomu šuškovskýmu mlynáři dodělali, copak ste mu na to odpověděl?




Tomu nejni tak, já sem s ním o tom nic nemluvil, jen to, co sem již povídal, to sme spolu rozprávěli, ostatně já sem šel po mej práci a on šel pryč.

Nic nepomohlo. Ani konfrontace obviněných se svědky. “Já nejenom při mej nadstojící vejpovědi až dotud docela pozůstávám a jako při neomylné pravdě zůstanu,”  znělo z obou stran. Kyšperští úředníci konstatovali, “že Jan Fišer ani od Malýho ani od Kastnera přesvědčiti se dáti nechce a že tedy v tej důležitosti další vyšetřování předevzíti zapotřebí jest”. Pak odeslali protokoly na žampašské panství. Snad by byl celý případ odložen, kdyby šuškovský mlynýř Filip nežádal o vyslechnutí dalšího svědka. Ten přinesl rozhodující svědectví:

Jmenuju se Florián Vávra, 17 let starý, katolického náboženství v Dobrouči rodilý, mám otce i matku v Písečný, sem vyučený mlynářského řemesla a jsem toho oumyslu na vandr jít, se lépěj cvičiti a tak mý živobytí hájit.

1) Je-li ti příčina povědoma, proč k ouřadu volaný seš?


Já myslím, že by to nejspíš bylo strany tý škody šuškovskýho mlynáře.

 2) Co je ti povědomo o škodě šuškovského mlynáře, vyjádři se lépěj a zřetedlně!  

O tej škodě mlynářovi jest mě tolik povědomo, již několik neděl nevím zauplně jak dávno, přišel kunčickýho mlynáře stárek, Stverák příjmení svého, do do kyšpereckýho mlejna, kde sem já se učil, večír, a když nádeníci, který tam na mlejně pracovali, pryč ušli, začal se synem minářovým pošepmo mluvit, ten večír přišel tam taky Kubelka s Kyšperka a já sem k nim přiskočil a od nich sem slyšel, jak se radili, aby mlynářoj šuškovskýmu něco udělali. Pak šel stárek kunčickej, syn dolního mlynáře, mládek jeho Franc Tomek a Kubelka kyšpereckej z domu pryč, Kubelka vzal sebou svou pilku a ty ostatní vzali sebou sekyru a malej so-chůrek. Kdy přišli nevím, já sem juž spal, ale to vím, že hned rá-no se křik strhl, že mlynářoj šuškovskýmu stavidlo u splavu při rybníce někdo uřezal, od tý doby co se to stalo, žádnej ve mlej-ně o tom nemluvil, pak na to v neděli dal mě mlynář za vyuče-nou a ze mlejna mě propustil.

 3) Jestli je ti co povědomo o druhý škodě šuškovskýho mly-náře?  

Mně je sice povědomo, že se jemu škoda stala, ale nevím kdo to udělal.

 4) Jestlipak seš v stavu těm, kteří tu první škodu udělat měli, to do očí mluvit a je přesvědčit, co si zde mluvil?  

Tak jak sem zde řekl, jim do očí mluvit budu a jinač nejni, než jak sem vyznal.

Jak byli “škůdníci” potrestáni? Nevím. Nic víc k protokolům přiloženo není. Ono obvinit syna předního představitele mlynářského cechu jistě nebylo jen tak. Co kdyby se ukázalo, že za vším stál otec?

Jan Fišer se před úředníky vydával za sedmnáctiletého. Snad, aby případ uzavřeli jako akt mladické nerozvážnosti. Ve skutečnosti se synek z dolního mlýna narodil o dva roky dříve - 13. června 1793. Mlynář Ignác se patrně postaral o finanční vyrovnání a celá věc utichla.

Uběhl rok a půl. Dne 16. listopadu 1813 se Jan Fišer oženil s Terezií Kitnarovou z Kyšperka. Za nějaký čas nahradil svého otce. Stal se mlynářem, ale už 3. prosince 1834 zemřel na souchotiny.

imagezápis oddavek Jana Fišera a Terezie Kittnarové dne 16.11.1813; matrika Kyšperk (Podměstí) 1784-1849  sign. 83-22 O, pag. 32

imagezápis úmrtí Jana Fišera 03.12.1834 – matrika Kyšperk (Podměstí) 1784-1849 sign. 83-29 Z

*

zaniklý Šuškovský mlýn - základní informace

Podskalský mlýn (dnes spíše známý jako Petříkův) je uváděn již roku 1568 jako součást obce Jankovice (později spadal pod Kyšperk – Podměstí). Roku 1732 jej od vrchnosti koupil Florián Leder, po něm, od r. 1783 minimálně do roku 1803, zde hospodařil rod Málků. Do rukou Ignáce Fišera přešel mlýn nejpozději v prosinci roku 1804, kdy se mu zde narodil a v zápětí zemřel syn Ignác. Kromě mlynáře, jeho manželky Terezie (roz. Vávrové v Dolní Dobrouči), syna Jana a dcery Terezie žili ve mlýně r. 1813  ještě mládek František Tomek, učedník František Kuthánek, děvečky Mariana Lehká a Kateřina Venclová a schovanci Josef a František Fišerovi. Jan Fišer převzal živnost od otce roku 1821. Později připadl mlýn rodu Petříků. Do roku 1948 se zde vystřídalo osm mlynářů téhož příjmení.

imagemlýn Frant. Filipa v Šušku (červená šipka), Podskalský mlýn Ignáce Fišera v Kyšperku (modrá šipka); mapa: Kreis Habelschwerdt (1876)

*

Příspěvky přebírá:

Creative Commons License