19. 2. 2012

Sebevraždy ve farnosti Bystré 1885-1929

Při zpracování záznamů o epidemii španělské chřipky uvedených v matrice farnosti Bystré 1885-1929 sign. 7632 Z (SOA Zámrsk) mne zaujalo poměrně velké množství dokonaných sebevražd. Toto téma se zdálo být zajímavým pro podrobnější rozbor, ale když došlo na věc, za čísly se vynořili lidé i jejich pravděpodobné bolesti a starosti, které je dovedly k zoufalému rozhodnutí. Dokončit zamýšlenou práci proto nebylo jednoduché. Zveřejnit nebo ne? S tím jsem se dost potýkala. Ale nakonec zvítězilo mé obligátní: Stalo se, takže zveřejnit. Jen o jedno jménem těch nešťastníků prosím. Neodsuzujte, aniž byste přemýšleli proč.

Během 44ti let zaznamenali faráři do matriky 38 případů dokonaných sebevražd (0,86 ročně).

imageimage

image

Výše uvedená tabulka je dokladem meziročních výkyvů, jež se příliš nelišily od celostátní statistiky znázorněné na grafu vlevo. Stejnou shodu lze najít i v mnoha dalších faktorech.

Z dlouhodobého sledování (na našem území od roku 1876) vyplývá, že nejvyšší, cca 90% fatalitu (ukazatel vyjadřující, v kolika % případů je sebevražedné jednání dokonané) má použití střelných zbraní, utopení a oběšení. Na Bystersku tyto způsoby sebevraždy tvoří celkově 92% (zastřelení 13,2%, utopení 10,5%, oběšení 68,4%). Oběšení je pro sebevrahy dodnes nejčastější volbou. V minulosti jej prý volilo 50-60% mužů a 30-40% žen, ve farnosti Bystré ve sledovaném období 60,5% mužů a 37,5% žen.

Na první pohled rovněž zaujme výrazný nepoměr mezi pohlavími. Z 38 sebevrahů, je 30 mužů (79%) a 8 žen (21%). Nejedná se o žádnou výjimku.

Z osmi zemřelých žen jsou tři svobodné ve věku 17-20 let, u nichž lze předpokládat dobrovolné ukončení života z nešťastné lásky či kvůli nechtěnému těhotenství. Zbylých pět (z nich dvě označené za duševně nemocné) náleží do vyšší věkové kategorie 44-64 let. Proč zcela chybí střední věk? Zdůvodnění není nikterak složité. “Ženy jsou více zaměřeny na rodinu, proto větší riziko sebevraždy přichází ve středním věku, kdy se děti stávají nezávislejšími, žena prochází klimakteriem a pro rodinu se stává méně potřebnou.” (H. Vojtová, Sebevražednost, 2.4. - http://goo.gl/fn83I). Více jak třetina žen (37,5%) zvolila otravu fosforem - způsob typický pro toto pohlaví.

V mužské populaci zasahují sebevraždy celé věkové spektrum. Jako následek duševní poruchy (v jednom případě deliria) jsou specifikovány u pěti zemřelých (16,7%), pro jiné důvody přiměly k dobrovolnému odchodu ze světa 25 mužů (83,3%).

image

Z demografických studií vyplývá, že “v nejnižším věku jsou sebevražedná jednání převážně důsledkem zkratkovitého jednání spojeného s emocemi, ve vyšším věku převládají uvážené, bilanční sebevraždy, často motivované somatickou či psychickou nemocí. Ve věku 20-40 let naopak dominují sebevraždy motivované rodinnými problémy, relativně četné jsou i problémy pracovní a existenční, vztahové a sexuální. Podíl sebevražd v důsledku duševního onemocnění u mužů dosahuje nejvyššího podílu (zhruba 35 % sebevražd se zjištěným motivem) ve věku mezi 40-70 lety a je zde nejčastější příčinou sebevraždy, po 70. roce věku jeho podíl klesá s tím, jak rostou na významu somatická onemocnění. Ta se ve věku 70 let a více podílejí na více než 56 % všech dokonaných sebevražd mužů.” (http://goo.gl/QYdCr)

V bysterské farnosti jsou výsledky odlišné. Ve věkových kategoriích nad 40 let připadá na duševní onemocnění jen 20% sebevražd. Kupodivu se v nich nijak neodráží prožitek 1. světové války. Po jejím skončení spáchal r. sebevraždu s psychiatricky podložených pohnutek 67letý dělník, který se s válečnými hrůzami na bojištích osobně jistě nesetkal. Války se mohli  “na vlastní kůži” zúčastnit jen tři sebevrazi (1925 - 52 let, nádeník; 1928 – 37 let, průvodčí a 54 let, obuvník). Ovšem podle jejich sociálního postavení soudím, že u nich byly spouštěcím mechanismem, shodně s 80% ostatních případů, spíš vztahové nebo existenční starosti. Žádný z 30 mužů, kteří se rozhodli pro vědomé ukončení vlastního života, totiž nehospodařil na vlastní půdě, takže finanční problémy jsou více, než pravděpodobné.

Uvádí se, že velikost obce (města) nemá na počet sebevražd výraznější vliv. Následující tebulka ukazuje něco jiného. V Nedvězí s nejmenším počtem obyvatel je jich o víc jak polovinu méně, než ve zbytku farnosti. Domnívám se, že je to dáno vetší religiozitou, na níž má podíl odloučenost vsi.

image

image

Naopak téměř ve shodě s odbornými závěry je sebevražednost v jednotlivých měsících roku. Oficiální zdroje píší, že “nejvíce sebevražd bývá kolem dubna - jejich počet roste od ledna, v dubnu dosahuje maximum a od května klesá. Možná překvapivě je stabilně nejméně sebevražd v prosinci. Nepotvrzují se tedy předpoklady o tragických osudech osamělých lidí kolem Vánoc a naopak všestranného optimismu z přicházejícího jara. Na mnoho lidí může taková ta jarní rozjásanost působit velmi depresivně a staví je do izolace vůči těm ostatním, radujícím se.“

V bysterské farnosti patřil duben z hlediska sebevražd k průměrným, zato nárůst vykazuje březen a květen. K poklesu došlo v červenci, lednu a únoru a v prosinci nebyla zaznamenána jediná sebevražda. Období prosinec – únor se v letech 1885-1929 vyznačovalo nejnižším počtem sebevražd.

 image

K rozdílmým závěrům oproti celostátním statistikám dochází při určení dnů, rizikových pro sebevražedné jednání. Podle závěrů ČSÚ je “v pondělí je sebevražednost nejvyšší, v úterý je již počet viditelně nižší a pak každý následující den až do pátku se průměrná hodnota dále snižuje, ovšem již jen mírně. Další výraznější pokles je v sobotu. Neděle přináší proti sobotě mírné zvýšení, ale údaj zůstává pod úrovní pracovních dní.” Tabulka s údaji z Bysterska vykazuje zcela opačný trend. V neděli si vzal život jen jeden člověk, poté počet sebevražd stoupl až na jedenáct ve středu. Pak zvolna klesal na sobotních pět.

Zcela jistě lze souhlasit se závěrem Šárky Daňkové: “Nejvíce pravděpodobné je vzájemné propojení jednotlivých podmiňujících faktorů. Sezónnost sebevražd může pramenit z ročního rytmu (daného klimatickými podmínkami) specifických biochemických procesů, které ovlivňují vnímavost či odolnost jedince vůči okolí a determinují jeho schopnost vyrovnávat se s působením dalších rizikových faktorů, které mají rovněž více či méně sezónní charakter (např. nezaměstnanost, dlouhodobá nemoc, osamocení, alkoholismus). Nejde zde tedy o klimatické faktory jako takové - teplotu, délku dne apod. (i když i zde se projevuje např. vliv délky slunečního svitu na aktivitu některých chemických látek důležitých pro fungování mozku), ale spíše o celkový komplex změn v sociálním a individuálním psychickém životě jedince, související s klimatickými podmínkami.” (http://goo.gl/QNaT0)

Tím by se dalo skončit, ale sebevražedné jednání má ještě jeden vedlejší, ale nesmírně závažný efekt – nepříznivý dopad na blízkou rodinu. Zatímco sebevrah svůj problém vyřešil, potomci ještě dlouho trpí nejen ztrátou jednoho z rodičů, ale také obavou z dědičného předurčení. Mnohdy se po čase naplňuje.

 

zdroje: matrika farnosti Bystré 1885-1929 sign. 7632 Z (SOA Zámrsk), Český statistický úřad – Sebevraždy (http://goo.gl/adllh), Demografie (http://goo.gl/QYdCr a http://goo.gl/QNaT0)

*

Příspěvky přebírá:

Creative Commons License

12. 2. 2012

Španělská chřipka ve farnosti Bystré roku 1918


Smrt, jako by jí nestačilo deset milionů mrtvých (1) na bojištích 1. světové války, se roku 1918 rozpřáhla k novému, mnohem razantnějšímu úderu. Při největší dosud známé pandemii tzv. španělské chřipky (2) zaznamenala “úspěšnost” více jak dvojnásobnou. Spekuluje se dokonce o padesáti milionech obětí.

V jednotlivých zemích onemocnělo 15–50% obyvatel a 2,5–5% z nich zemřelo. Výjimečnost španělské chřipky spočívala nejen v její síle, vysoké mortalitě, ale zejména v profilu zemřelých. Zabíjela totiž především ve věkové kategorii 20–40 let, tedy mezi lidmi se značnou odolností organismu. Ačkoliv jsou přenos nemoci a příčina vysoké úmrtnosti dodnes předmětem mnoha spekulací, podle současných výzkumů (3) docházelo u těchto nemocných k efektu „cytokinové bouře“. Silný imunitní systém sice reagoval razantně, ale zároveň zmateně. Místo uzdravení následovalo zhoršení potíží a mnohdy smrt. Zatímco při běžné chřipce jsou postiženy většinou jen horní cesty dýchací, tento virus  měl schopnost aktivně napadat plíce. Způsoboval pneumonii často doprovázenou krvácením, plicní otoky plic nebo jejich druhotné bakteriální záněty. Většina obětí tedy zemřela na zápal plic způsobený touto infekcí.

Matriky z tohoto období patří zpravidla mezi “živé” – uložené na příslušných úřadech a k podrobnějšímu bádání nepřístupné. Proto, když se mi dostala do rukou v souvislosti s jiným bádáním matrika farnosti Bystré 1885-1929 sign. 7632 Z (obvod: Bystré, Čtyři Dvory, Hamry, Hartmanice, Nedvězí, Nedvězíčko, Trpín), využila jsem ji i k získání podrobnějších informací o tomto fenoménu. “Virtuální památník” vytvořený z matričních záznamů obsahuje osmnáct jmen.

Oběti španělské chřipky ve farnosti Bystré 19.10.1918 – 8.1.1919 (klikem lze zápisy zvětšit).
clip_image036
Neudertová Anežka, 68 let, Bystré 265
clip_image034
Simajchlová Aloisie, 40 let, Bystré 151
clip_image032
Tobiášová Marie, 38 let, Bystré 150
 clip_image030
Mládek František, 34 let, Bystré 291
clip_image028
Pučálková Františka, 76 let, Bystré 37
 clip_image026
Krušinová Anna, 5 let, Trpín 44
 clip_image024
Krušinová Josefa, 1 rok, Trpín 44
clip_image022
Procházka Bohumil, 2 roky, Hamry 10
 clip_image020
Schaffrová Antonie, 47 let
Čtyry dvory 156
 clip_image018
Kleinbauerová Anna, 44 let
Čtyry dvory 159
clip_image016
Pečínková Anna, 34 let, Bystré 200
 clip_image014
Ehrenbergerová Božena, 7 let, Hamry 18
 clip_image012
Vaverka Josef, 12 let, Trpín 11
clip_image010
Macková Anna, 55 let, Hartmanice 26
 clip_image008
Sauerová Marie, 1 rok, Trpín 4
 clip_image006
Křížová Jindřicha, 2 roky, Hartmanice 74
clip_image004
Demel Augustin, 23 let, Bystré 109
 clip_image002
Schauer Josef, 1 rok, Trpín 24

První nemocní začali v bysterské farnosti umírat v říjnu. Obdobná situace nastala po celých Čechách, kde prý v předcházejících čtyřech letech připadalo na tento měsíc 13,2-14,6 tisíc zemřelých, kdežto v říjnu 1918 zemřelo 43,3 tisíc a v listopadu 28,1 tisíc lidí. (http://goo.gl/qsf9u). Na Bystersku se celkový počet úmrtí oproti dvěma předchozím letům (průměr 13 zemřelých v období 19.10.-8.1.) zvedl téměř na čtyřnásobek (51 úmrtí), přestože by měl dosahovat jen asi 2,3násobek. Podivné. Nač tedy umírali ostatní lidé?

 Příčiny úmrtí a počet zemřelých od 19.10. do 8.1. v letech 1916-1920
image

Zjevně nedošlo k zvýšení počtu úmrtí, jež by se dala spojit s virem španělské chřipky. Prudký nárůst vykazuje především marasmus (sešlost věkem), který lze dát do souvislosti se zhoršujícím se zásobováním během války. Výše uvedených osmnáct jmen tedy představuje všechny oběti smrtícího viru.
Z matričních zápisů lze vysledovat následující:

image

První úmrtí zaznamenává bysterská matrika 19. října, kdy nemoci podlehla 68tiletá Anežka Neudertová z Bystrého. Ve městečku si španělská chřipka vyžádala do začátku listopadu pět obětí a teprve poté začali umírat lidé i v okolních vsích. Dne 5.11. evidují první zemřelou v Trpíně, o tři dny později v Hamrech a Čtyrech dvorech a teprve 16.11. v Hartmanicích, které leží nejblíž prvotnímu zdroji. Nemoc se tedy podle všeho nešířila z jednoho místa, ale rozšířili ji vojáci přijíždějící na dovolenou či zmrzačení váleční navrátilci.

  ABA001_2071700916a
image 

Španělská chřipka kulminovala ve zdejší farnosti v první polovině listopadu (5-16.11. celkem 9 úmrtí) a do 24. dne téhož měsíce postupně odeznívala. Po měsíční pauze zapsal farář 22. prosince 1918 a 8. ledna 1919 dva poslední zemřelé. Průběh se tedy téměř přesně kryl s celosvětovým výskytem (viz graf výše). Jak je možné, že došlo k tak dokonalé shodě?

Do nejohroženější skupiny 20-40tiletých spadá na Bystersku jen 5 zemřelých (27,7%). Největší počet – 8 mrtvých (44,4%) – náleží do kategorie 0-19 let (resp. 0-12 let). Ovšem najít příčinu této statistické anomálie je bez dalších informací nemožné. Vcelku reálně však lze odhadnout, proč umíraly většinou ženy (8 z 10 dospělých, tj. 80%). Zkrátka proto, že 1. světová válka skončila podepsáním příměří dne 11.11.1918 a velká část mužské populace sloužila v armádě (V letech 1914-1918 bylo jen z Bystrého odvedeno 434 mužů).

Naopak zcela opačný poměr úmrtí lze v bysterské matrice najít v následujících letech, kdy se ve farnosti objevila vlna úmrtí v důsledku sebevražd a alkoholismu. Ale tyto zápisy prozatím čekají na zpracování. Takže počkat si musíte i vy.



   *

Poznámky:
(1) Odhaduje se, že se první světové války zúčastnilo na 70 miliónů vojáků, z nichž padlo nebo zemřelo asi 10 miliónů. Samotné Rakousko – Uhersko postavilo do války 9 miliónů vojáků, padlo nebo se nevrátilo 1 100 000 mužů. Počet českých vojáků se dá pouze odhadnout na 1, 4 milionu, do konce roku 1917 padlo podle nejhrubších odhadů asi 138 000 českých vojáků.
(2) První případy onemocnění “španělskou” chřipkou byly zaznamenány v březnu 1918 v Evropě a prostřednictvím lodní dopravy došlo k přenosu infekce do USA, dále do Asie a Afriky. První vlna pandemie, která proběhla na jaře a v létě 1918, byla charakterizována vysokou nakažlivostí onemocnění, ale relativně nízkou úmrtností. Vysoká úmrtnost jako varovný signál, který by upozornil na význam onemocnění, tedy chyběl. V srpnu, kdy začala druhá vlna, nebyla na pandemii připravena žádná ze zemí. Druhá vlna onemocnění, která začala v srpnu simultánně ve Francii, Siera Leone a USA, byla charakteristická desetinásobně vyšší úmrtností. Takovýto průběh přenosného onemocnění nebyl doposud ani později zaznamenán. Úmrtnost na chřipku byla většinou nejvyšší u „velmi mladých“ nebo „velmi starých“ lidí. Španělská chřipka je zajímavá tím, že primárně postihovala zdravé lidi v produktivním věku ve velké skupině 15 až 35letých a 99 % všech úmrtí bylo ve věkové skupině do 65 let. (http://goo.gl/Q0okE)
(3) Co umí španělská chřipka? (http://goo.gl/wqyhV)

*

Příspěvky přebírá:


Creative Commons License