Rodokmen - diskusní skupina na G+

19. 2. 2012

Sebevraždy ve farnosti Bystré 1885-1929

Při zpracování záznamů o epidemii španělské chřipky uvedených v matrice farnosti Bystré 1885-1929 sign. 7632 Z (SOA Zámrsk) mne zaujalo poměrně velké množství dokonaných sebevražd. Toto téma se zdálo být zajímavým pro podrobnější rozbor, ale když došlo na věc, za čísly se vynořili lidé i jejich pravděpodobné bolesti a starosti, které je dovedly k zoufalému rozhodnutí. Dokončit zamýšlenou práci proto nebylo jednoduché. Zveřejnit nebo ne? S tím jsem se dost potýkala. Ale nakonec zvítězilo mé obligátní: Stalo se, takže zveřejnit. Jen o jedno jménem těch nešťastníků prosím. Neodsuzujte, aniž byste přemýšleli proč.

Během 44ti let zaznamenali faráři do matriky 38 případů dokonaných sebevražd (0,86 ročně).

imageimage

image

Výše uvedená tabulka je dokladem meziročních výkyvů, jež se příliš nelišily od celostátní statistiky znázorněné na grafu vlevo. Stejnou shodu lze najít i v mnoha dalších faktorech.

Z dlouhodobého sledování (na našem území od roku 1876) vyplývá, že nejvyšší, cca 90% fatalitu (ukazatel vyjadřující, v kolika % případů je sebevražedné jednání dokonané) má použití střelných zbraní, utopení a oběšení. Na Bystersku tyto způsoby sebevraždy tvoří celkově 92% (zastřelení 13,2%, utopení 10,5%, oběšení 68,4%). Oběšení je pro sebevrahy dodnes nejčastější volbou. V minulosti jej prý volilo 50-60% mužů a 30-40% žen, ve farnosti Bystré ve sledovaném období 60,5% mužů a 37,5% žen.

Na první pohled rovněž zaujme výrazný nepoměr mezi pohlavími. Z 38 sebevrahů, je 30 mužů (79%) a 8 žen (21%). Nejedná se o žádnou výjimku.

Z osmi zemřelých žen jsou tři svobodné ve věku 17-20 let, u nichž lze předpokládat dobrovolné ukončení života z nešťastné lásky či kvůli nechtěnému těhotenství. Zbylých pět (z nich dvě označené za duševně nemocné) náleží do vyšší věkové kategorie 44-64 let. Proč zcela chybí střední věk? Zdůvodnění není nikterak složité. “Ženy jsou více zaměřeny na rodinu, proto větší riziko sebevraždy přichází ve středním věku, kdy se děti stávají nezávislejšími, žena prochází klimakteriem a pro rodinu se stává méně potřebnou.” (H. Vojtová, Sebevražednost, 2.4. - http://goo.gl/fn83I). Více jak třetina žen (37,5%) zvolila otravu fosforem - způsob typický pro toto pohlaví.

V mužské populaci zasahují sebevraždy celé věkové spektrum. Jako následek duševní poruchy (v jednom případě deliria) jsou specifikovány u pěti zemřelých (16,7%), pro jiné důvody přiměly k dobrovolnému odchodu ze světa 25 mužů (83,3%).

image

Z demografických studií vyplývá, že “v nejnižším věku jsou sebevražedná jednání převážně důsledkem zkratkovitého jednání spojeného s emocemi, ve vyšším věku převládají uvážené, bilanční sebevraždy, často motivované somatickou či psychickou nemocí. Ve věku 20-40 let naopak dominují sebevraždy motivované rodinnými problémy, relativně četné jsou i problémy pracovní a existenční, vztahové a sexuální. Podíl sebevražd v důsledku duševního onemocnění u mužů dosahuje nejvyššího podílu (zhruba 35 % sebevražd se zjištěným motivem) ve věku mezi 40-70 lety a je zde nejčastější příčinou sebevraždy, po 70. roce věku jeho podíl klesá s tím, jak rostou na významu somatická onemocnění. Ta se ve věku 70 let a více podílejí na více než 56 % všech dokonaných sebevražd mužů.” (http://goo.gl/QYdCr)

V bysterské farnosti jsou výsledky odlišné. Ve věkových kategoriích nad 40 let připadá na duševní onemocnění jen 20% sebevražd. Kupodivu se v nich nijak neodráží prožitek 1. světové války. Po jejím skončení spáchal r. sebevraždu s psychiatricky podložených pohnutek 67letý dělník, který se s válečnými hrůzami na bojištích osobně jistě nesetkal. Války se mohli  “na vlastní kůži” zúčastnit jen tři sebevrazi (1925 - 52 let, nádeník; 1928 – 37 let, průvodčí a 54 let, obuvník). Ovšem podle jejich sociálního postavení soudím, že u nich byly spouštěcím mechanismem, shodně s 80% ostatních případů, spíš vztahové nebo existenční starosti. Žádný z 30 mužů, kteří se rozhodli pro vědomé ukončení vlastního života, totiž nehospodařil na vlastní půdě, takže finanční problémy jsou více, než pravděpodobné.

Uvádí se, že velikost obce (města) nemá na počet sebevražd výraznější vliv. Následující tebulka ukazuje něco jiného. V Nedvězí s nejmenším počtem obyvatel je jich o víc jak polovinu méně, než ve zbytku farnosti. Domnívám se, že je to dáno vetší religiozitou, na níž má podíl odloučenost vsi.

image

image

Naopak téměř ve shodě s odbornými závěry je sebevražednost v jednotlivých měsících roku. Oficiální zdroje píší, že “nejvíce sebevražd bývá kolem dubna - jejich počet roste od ledna, v dubnu dosahuje maximum a od května klesá. Možná překvapivě je stabilně nejméně sebevražd v prosinci. Nepotvrzují se tedy předpoklady o tragických osudech osamělých lidí kolem Vánoc a naopak všestranného optimismu z přicházejícího jara. Na mnoho lidí může taková ta jarní rozjásanost působit velmi depresivně a staví je do izolace vůči těm ostatním, radujícím se.“

V bysterské farnosti patřil duben z hlediska sebevražd k průměrným, zato nárůst vykazuje březen a květen. K poklesu došlo v červenci, lednu a únoru a v prosinci nebyla zaznamenána jediná sebevražda. Období prosinec – únor se v letech 1885-1929 vyznačovalo nejnižším počtem sebevražd.

 image

K rozdílmým závěrům oproti celostátním statistikám dochází při určení dnů, rizikových pro sebevražedné jednání. Podle závěrů ČSÚ je “v pondělí je sebevražednost nejvyšší, v úterý je již počet viditelně nižší a pak každý následující den až do pátku se průměrná hodnota dále snižuje, ovšem již jen mírně. Další výraznější pokles je v sobotu. Neděle přináší proti sobotě mírné zvýšení, ale údaj zůstává pod úrovní pracovních dní.” Tabulka s údaji z Bysterska vykazuje zcela opačný trend. V neděli si vzal život jen jeden člověk, poté počet sebevražd stoupl až na jedenáct ve středu. Pak zvolna klesal na sobotních pět.

Zcela jistě lze souhlasit se závěrem Šárky Daňkové: “Nejvíce pravděpodobné je vzájemné propojení jednotlivých podmiňujících faktorů. Sezónnost sebevražd může pramenit z ročního rytmu (daného klimatickými podmínkami) specifických biochemických procesů, které ovlivňují vnímavost či odolnost jedince vůči okolí a determinují jeho schopnost vyrovnávat se s působením dalších rizikových faktorů, které mají rovněž více či méně sezónní charakter (např. nezaměstnanost, dlouhodobá nemoc, osamocení, alkoholismus). Nejde zde tedy o klimatické faktory jako takové - teplotu, délku dne apod. (i když i zde se projevuje např. vliv délky slunečního svitu na aktivitu některých chemických látek důležitých pro fungování mozku), ale spíše o celkový komplex změn v sociálním a individuálním psychickém životě jedince, související s klimatickými podmínkami.” (http://goo.gl/QNaT0)

Tím by se dalo skončit, ale sebevražedné jednání má ještě jeden vedlejší, ale nesmírně závažný efekt – nepříznivý dopad na blízkou rodinu. Zatímco sebevrah svůj problém vyřešil, potomci ještě dlouho trpí nejen ztrátou jednoho z rodičů, ale také obavou z dědičného předurčení. Mnohdy se po čase naplňuje.

 

zdroje: matrika farnosti Bystré 1885-1929 sign. 7632 Z (SOA Zámrsk), Český statistický úřad – Sebevraždy (http://goo.gl/adllh), Demografie (http://goo.gl/QYdCr a http://goo.gl/QNaT0)

*

Příspěvky přebírá:

Creative Commons License