Rodokmen - diskusní skupina na G+

30. 11. 2010

Neuměl pověděti, syn-li neb dcera je…

z matrik farnosti Holice II.

Po prvním přečtení mi následující matriční záznam připadal komický. Zmatený táta, co nezná pohlaví svého potomka, jenž spolu s farářem zavinuté dítě ze studu (?) nerozbalí, aby se přesvědčili dodatečně….

image_thumb17

1697, z Chwojence, dne 7. 9b. (listopadu) in Eccl. s. Martini we dwe hodiny na nocz pokrztieno robatko otcze     Blazka, matky   , ktere, poniewadz otecz, ktery ge na koni prziwezl, neuměl powiedeti, syn-ly neb cera ge, ugmenowano, nebylo. Az gestly pozustane znowu przi wykonani ceremonigi se gmeno mu da….

*

Jenomže… strach ze smrti před pokřtěním byl díky působení katolické církve neobyčejně silný. Podle tehdejšího pojetí víry nemělo nekřtěňátko nárok na pohřbení do posvěcené půdy a končilo spolu s nevěřícími, sebevrahy a dalšími hříšníky někde za hřbitovní zdí. Takovému dítěti se nejen nedostalo spasení, ale podle pověstí se na sedm let stalo bludičkou. Přetrvávala i pověrečná víra, že křest chrání dítě před zlými duchy.

Byla-li u narození dítěte porodní bába, měla právo tzv. křtu v nouzi. Ale jak se zdá, u Blažků ji rodička ku pomoci neměla a novorozeně zřejmě nemělo naději na přežití. Proto se otec nestaral, “syn-li neb dcera”. Popadl je, zabalil a uprostřed noci spěchal za farářem, aby maličkému zajistil království nebeské.

Mohly se stát i horší věci. Bývaly časy, kdy byla těla nekřtěňátek zneužívána k černé magii. Případ, který odhalili v roce 1590 popsal v časopise “Český lid” Václav Schulz: „Tento výpis zločinného vyznání vydán jest od práva města Kostelce nad Černými lesy z kněh smolnejch … Z něho poznáváme všecka lotrovství, která Jan Škoda s dvěma druhy svými tropil a za která od práva uznáno, „že má čtvrcen a na šibenici rozvěšen býti". …„Vykopali Vlček jinak Vítek, který se mnou vzat jest, a já s nimi to nekřtěňátko u Božích muk u Lipan. Spálili sme je na prach a sypali sme jej do studnic, do vod, kde koňům vodu brali. Tak sme dobytky trávili a sušili tu, kdež se nám dobře líbilo; i u pana Kutovce do studnice. Suchej u Adama krčmáře v Vrbčanech, Kroupa u Chrousta, Petr pohůnek u Kříže…. Z toho nevinňátka u Lipan žilky vyřezávali a z nich svíčky dělali. Pokud ta svíčka horala, když sme do nějaký komory vešli, žádný nemohl procítiti a nás jíti. Nějaký starý Beneš pacholek tomu nás naučil…Josefovi ovčákovi, kterej v Vežertích bejval, prodávali sme prachy z nekřtěňátek, z Božího umučení a z holení pálených. Za to nám dobře platil.” (Český lid VIII., str. 177)

A teď suďte…. Ve světle tehdejšího myšlení táta Blažek už tak komicky nepůsobí.

*