Rodokmen - diskusní skupina na G+

8. 11. 2009

Co vám ve škole neřekli o bitvě na Bílé hoře

… a neb viníkem byl Smiřický


Stárnoucí král a císař Matyáš Habsburský neměl potomky. Proto bylo v zájmu moci panovnického rodu hledat ještě za jeho života následníka trůnu. Habsburkové nabídli Čechům jako královského nástupce Matyášova bratrance Ferdinanda. Pro české evangelické stavy byl tento radikální katolík podporovaný španělskou a papežskou stranou i německou Katolickou ligou zcela nepřijatelný. Ale z toho si Habsburkové nic nedělali. Předákům opozičních stavů vyhrožovali ztrátou postů, majetku a hlavy, nedají-li ve „svobodné volbě“ hlas jedinému kandidátovi… A že je lepší mít hlavu na krku, byl Ferdinand Štýrský v roce 1617 přijat za budoucího českého krále. Sice sliboval, že bude chránit zemské výsady včetně Rudolfova Majestátu na náboženskou svobodu, přísahu však nebral ani chvíli vážně. Sotva se mu podařilo zbavit nemocného Matyáše moci, vypukly perzekuce proti evangelíkům.
Ale žil tenkrát v Čechách šlechtic velkého bohatství a ctižádosti… Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic soustředil ve svých rukou veškerý majetek rodu, v roce 1617 se zasnoubil s hraběnkou Amálií Alžbětou z Hanau-Münzberg a plánovaný sňatek mu měl zajistit spojenectví nejvyšších představitelů protestantské šlechty v německých zemích.
Teď se mohla naplno projevit jeho ctižádost. Začal vážně plánovat, že se stane českým králem – a mimochodem, šance měl veliké. Pro dosažení tohoto cíle mu hrály do karet tři podstatné okolnosti - nechuť českých stavů k Ferdi­nandu Štýrskému, příbuzenské vazby a dluhy. Většina vlivných šlechticů totiž měla za manželky členky rodu Smiřických a další šlechta i města u něj zas byla značně zadlužena. Albrecht Jan Smiřický velmi obratně využil dlouholetého sporu Broumova a Hrobu s církevní vrchností. Jak píše V.V. Tomek v Dějích království českého: “protestantští obyvatelé měst těchto vystavili sobě kostely dle svého řádu, čehož vrchnosti katolické trpěti nechtěly, poněvadž majestát dovoloval toho jen městům královským…. Po více let odporovali měšťané rozkazu císařskému, aby kostely zavřeli. Konečně brzy po korunování Ferdinandovu kázal císař některé z předních návodců trestati vězením, a z rozkazu jeho dal opat Břevnovský kostel ve Broumově zavříti, arcibiskup pak Jan Lohelius dal Hrobský kostel rozbořiti.”
Albrecht Jan, ctižádostivý představitel rodu Smiřických s přáteli připravil ve svém pražském paláci asmiric2 23.5.1618 provedl tzv. pražskou defenestraci, při které byli z okna Pražského hradu svrženi císařští místodržící Slavata a Martinic. Rozpoutal tím odboj nejen proti panovníkovi, ale i proti římskokatolické církvi, tehdy nejmocnější organizaci světa… Jeho jednání nemělo od samého počátku naději na úspěch. Snad spoléhal na budoucí vazby získané sňatkem, ale v dané chvíli neměla česká protestantská šlechta ve světě jediného spojence, ani dost finančních prostředků k těžkému zápasu. Navíc neexistovala názorová jednota mezi luterány, kalvinisty a jednotou bratrskou a stavové nemohli spoléhat ani na pomoc venkova a měst. Snad si Albrecht Jan Smiřický myslel si, že je velkým politikem, snad už se viděl s korunou českého krále na své hlavě, ale zatím jeho jednání připomínalo prostoduchou dětskou hru s ohněm.
Neblahých konců své zbrklé ctižádosti se nedožil. Po defenestraci zaujal místo mezi třiceti správci země české, tzv. direktory. Své oddíly – 1.200 mužů s 90 koňmi – vypravil do boje s císařskou armádou v českých barvách místo v barvách svého rodu. V ležení před Českými Budějovicemi se však naplno ozvala rodová choroba – tuberkulóza a dosud svobodný šlechtic s velkými cíli po několika dnech, 18. listopadu 1618 v paláci na Malé Straně zemřel. Chystaný sňatek s neteří Viléma Oranžského, který mu měl zvýšit společenskou prestiž a spříznit jej s předními evropskými panovnickými rody, se nekonal, ale rozjeté soukolí událostí už nešlo zastavit….
Po smrti císaře Matyáše (1619) prohlásili čeští nekatoličtí stavové Země Koruny české za konfederaci (České království, Moravské markrabství, Slezsko a obojí Lužice) s volitelným panovníkem v čele, sesadili dosavadního Ferdinanda Štýrského (od 28.8.1619 vládl jako Ferdinand II.) a zvolili novým českým králem Fridricha Falckého, vůdce říšské protestantské Unie, jehož manželka Alžběta byla dcerou anglického krále Jakuba I. Stuarta, soupeře španělských Habsburků. Podpora českých stavů z Anglie či Nizozemí byla však bezvýznamná, připojily se pouze hornorakouské stavy a sedmihradský vévoda Gábor Bethlen. Naopak katolík Ferdinand II. slíbil saskému luteránskému kurfiřtovi za napadení Slezska a Lužic zástavu obou Lužic, podepsal spojeneckou úmluvu s náčelníkem říšské katolické Ligy, vévodou Maxmiliánem Bavorským a španělský král Filip III. se zavázal vypomoci v Rýnské Falci. Takto vyjednané podmínky umožnily Habsburkům zásah v Čechách, bez obav z možného napadení jinde.
V polovině září 1620 začala císařská armáda spolu s vojsky katolické Ligy postupovat do Čech. Překročila hranici u Nových Hradů, zamířila k Českým Budějovicím, pak obsadila Písek a Prachatice a pokračovala k Plzni. Postup císařských byl rychlý a zatlačoval stavovské vojenské oddíly k Praze…
8. listopadu 1620 byla neděle… Český král Fridrich Falcký v klidu obědval na pražském hradě a ve stejné době, během dvou hodin prohrálo jeho vojsko na nevysokém kopci u Prahy bitvu, kterou dnes považujeme za jeden z nejdůležitějších předělů českých dějin – bitvu na Bílé hoře.
Jak by se asi vyvíjela historie nebýt jednoho ctižádostivého českého šlechtice?


 

11. 7. 2009

Historická klimatologie - teplotní cykly a malé pluviály

Marie Štěpánová


Někdy v roce 2000 jsem si přečetla v časopise Vesmír články J. Svobody a Z. Vašků o určitých opakujících se klimatických obdobích. Mým příspěvkem k tomuto tématu je sestavení časové osy vycházející z obou teorií a doplnění regionálních zápisů.
Neustále se opakující povodně jsou nevítaným potvrzením teorií obou pánů.


ÚVOD
Historická klimatologie shromažďuje poznatky o dopadu počasí na společnost. V genealogii má její využití ohromný význam, neboť znalost místního kolísání klimatu a jeho vlivu na velikost úrody, osevu a cen zemědělských produktů pomůže badateli odhalit příčiny nenadálých obratů v životě rodin – epidemií infekčních chorob (a úmrtí), prodejů gruntů a dalších podstatných změn, jenž mnohdy způsobily následnou společenskou degradaci rodu. Potravinové a hospodářské krize se ještě umocnily, když se k nepřízni počasí přidal další faktor - válka.
Množství pramenů dokumentuje, že extrémní hydrometeorologické jevy podstatně ovlivňovaly i psychiku lidí. Panoval strach z hladomorů (po špatné úrodě), nezvyklých výkyvů klimatu, ale i z jednotlivých hydrometeorologických jevů, jako jsou např. silné bouřky, vichřice, krupobití, lijáky či povodně. Obavy vzbuzovala např. mračna se zelenavým zabarvením základny bouřkových kup, s patrným zbělením vypadávajících srážek a nezřídka vysílaným více či méně slyšitelným „kruponosným“ hlomozem. V případě blížící se bouřky či krupobití lidé rozeznívali jako ochranu zvony, zapalovali hromničné svíce apod.. V jevech, doprovázených usmrcením osob a materiálními škodami, viděli mnozí Boží trest za spáchané hříchy. Toho hojně využívali kněží, jež získali mocnou zbraň, jak z kazatelen ovlivnit každodenní život lidí ve prospěch církve a vrchnosti.

TEPLOTNÍ CYKLY
Při hodnocení získaných informací je však třeba počítat s tím, že kronikáři většinu přírodních událostí zveličovali. Mohlo se také stát, že zatímco jeden viděl příhodu jako naprosto nezajímavou a fatální záležitost, druhý ji líčí jako strašlivou událost hraničící s katastrofou. Nicméně jiné údaje k dispozici nejsou, takže z nich musíme vycházet, ať chceme či nechceme.
Např. po každém silném krupobití se vedou diskuse o velikosti či váze největších exemplářů krup. V písemných záznamech bývá srovnávána s lískovými oříšky, žaludy, holubími, slepičími či husími vejci, kočičími hlavami apod. Z těchto údajů lze vydedukovat, že kroupy o velikosti slepičích vajec (tj. s průměrem 5–6 cm) se na území ČR vyskytují několikrát za desetiletí.
Určité vodítko pro jeden z klimatických prvků – zimu – stanovil ve svém článku „Tvrdé zimy v Evropě za uplynulé tisíciletí“ (1994) J. Svoboda. Za normální považuje přibližně 90tidenní délkou zimního období (prosinec – únor). Pokud je výrazně překročena a zároveň trvá zamrznutí toků, dá se již uvažovat o dlouhé zimě. Obvykle se jednalo o období začínající již počátkem listopadu a trvající prakticky bez přerušeni až do konce března nebo dubna[1]. Na základě dlouholetých výzkumů zjistil, že „průměrná délka období ochlazování, tedy nástupu drsných a studených zim se pohybuje mezi 35 - 50 roky ( průměr 43.1 let ). Na druhou stranu průměrná délka období oteplování, kdy silné a dlouhé zimy zřetelně ustupují je rovněž kolem 40 let (průměr 44.5 let). Celková délka cyklu je pak asi 80 - 90 let, až překvapivě identická s délkou "sekulárního" slunečního cyklu, která kolísá rovněž mezi 80 - 90 lety. Tento fakt velmi dobře koreluje s teplotní křivkou instrumentálních měření z Prahy - Klementina, kde se amplituda maxim a minim pohybuje také mezi 90 - 100 lety“.
Kromě období ochlazování a oteplování je pro historické země Koruny české i celou střední Evropu doložitelný výskyt čtyř tzv. malých pluviálů (pluvia = lat. déšť) v letech 1078-1118 (I), 1310-1350 (II), 1560-1600 (III), 1763-1804 (IV), které charakterizuje vystupňovaná srážková činnost a zvýšená četnost tzv. velkých vod. (viz článek Zdeňka Vašků „Naše malé pluviály“). Mezidobí jsou dlouhá 192, 210 a 163 let, jejich průměrná doba činí 189 let. Pátý malý pluviál má podle tohoto výpočtu začátek kolem roku 1993 a konec cca roku 2033. Samozřejmě, že je pravděpodobně nutné počítat s několika lety rozdílu.



HISTORICKÁ KLIMATOLOGIE PODORLICKA
Výsledky uvedených výzkumů jsem se pokusila aplikovat na oblast Podorlicka a do již stanovených teplotních cyklů vložila jak místní kronikářské zápisy o kolísání klimatu a vojenských událostech, tak vlastní závěry.


A) OTEPLENÍ 1440 – 1540 ( pro podmínky genealogie údaje až od r. 1500 )
Z tohoto období není na Podorlicku dochováno mnoho dokladů. Jak zpráva o rozsáhlých srpnových povodních na území Čech v r. 1501, tak i informace o prudkém tání a následné povodni 6.12.1539 zapadají do fáze oteplení.

1501 po soustavném pětidenním dešti povodně ( pol. srp na ) : 1501 v pátek po sv. Vavřinci (13.-16.8.1501) spadl veliký déšť a pršelo až do outerka, z toho potokové i řeky rozvodnivše se, naplnily rybníky až stavové a hráze nemohouce tolik vody držeti protrhly se, odkudž Vltava pražská řeka tak rostla, že po ulicích starého města topila, až blízko k sv. Jiljí a k sv. Mikuláši na koňském trhu vystoupila až k dlouhé třídě. To v Praze.
Venku ne míň škod nadělala. Orlice obojí neobyčejně se vodnila, rybníky Landšperské strhala, takže v Hnátnici mlejn vyzdvižen a pryč k Brandejsu zanešen a rozkotán byl. Ústecké horské podměstí všecko téměř zatopeno, domky některý s suty a zaplaveny. Soukenické rámoví ztrháno, barvírny podvráceny a mnoho lidí utopeno. (farní kronika Písečná)
1515 - abnormální srážková činnost
1528 - V sobotu před Sv. Trojicí (6. června) okolo Tábora pršely kroupy jako vejce slepičí a jako ráž... že kroupy nejprv pršely jako ráže (kuličky), potom co vejce, a naposledy jako talíř veliké padaly, a obilí popraly...
1539 „Téhož léta 30. dne listopadu strhlo se povětří a z toho potom náramně veliký sníh spadl, až ouvozy a doly po cestách zavál, takže kteříž do Mejta vysokého na jarmark jeli, vozů v sněhu nechati museli a mnozí lidé na cestách pozavělí zbloudivše v snězích zmrzli a zemřeli a teprve nalezeni, když sníh sešel. Na den sv. Mikuláše přišlo náhlé rozjižení a povodeň veliká, kteráž onde i onde mnohé škody zdělala.“ (Marek Bydžovský z Florentina, „Svět za tří českých králů“, sestavil PhDr. Jar. Kolár CSc., Pha 1987)


B) OCHLAZENÍ 1540 – 1590, MALÝ PLUVIÁL 1560-1600
Ačkoliv interval mezi lety 1560-1600 byl srážkově nadprůměrný, zvýšená dešťová aktivita samozřejmě zaznamenávala místy určitý pokles. Za mimořádně vlhká se označují období 1560-1573, 1576-1582, 1586-1588 a 1593-1600, za sušší léta 1574-1575, 1583-1585, 1589-1592.
Pro 50tiletou fázi ochlazení jsem nenašla v prostudovaných dokumentech Podorlicka žádný konkrétní doklad.
V žamberské kronice jsou zmíněny jen dvě velké morové epidemie v letech 1555, 1585. Ačkoliv nejsou známy přesnější časové údaje, mor, který zasáhl Žamberecko roku 1585 má patrně souvislost s rozsáhlou vlnou nákazy, jenž od 8.9.1585 řádila v oblasti střední a jižní Moravy. Dlouhá zima 1585/1586 patrně přispěla k postupnému vyhasnutí morové infekce.
Kroniky této doby jsou plné zápisů o neobvyklých jevech ( sarančata, komety, padající síra ). Je vidět, že jim lidé přikládali značný význam. Pro mnohé byly, stejně jako opakující se příchod „černé smrti“, první známkou božího hněvu a blížícího se konce světa.

1540 po dobré úrodě bylo v Čechách velmi lacino. Strych žita stál jeden groš, oves dvojnásobek. Kapr se prodával za 4 peníze (tj. 4/7 groše) a dvacet vajec za jeden peníz.
srpen 1542 - v Čechách se objevila velká hejna sarančat (kobylek) působících v místech průletu ohromné škody na úrodě. Lidé je považovali za trest boží a předzvěst válečných časů.
1543 abnormální srážková činnost
31.5.1550 na několika místech v Čechách padala z oblohy „síra“, zřejmě blíže neurčené sirníky v krystalické podobě. Podobný jev se opakoval i v roce 1552.
1555 v městě Žamberce byl mor veliký, tak že po 15 osobách za den mřelo a na krchově do šacht dáváni byli (Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645)
1556 – 5.1. se přes Čechy přehnala silná vichřice, doprovázená blýskáním a hromobitím.
6.3.-18.3.1556 byla pozorována jasná kometa chápaná jako předzvěst mimořádných pohrom. Kněží pak vyzývali věřící ke kajícnému životu.
září 1556 - v Čechách se objevila velká hejna sarančat (kobylek) působících v místech průletu ohromné škody na úrodě.
1556/57 - ostrá a dlouhá zima od 22.11. - 28.3.
srpen 1557 - v Čechách se objevila velká hejna sarančat (kobylek) působících v místech průletu ohromné škody na úrodě.

vlhké období 1560-1573 (počátek III. malého pluviálu – trval do r. 1600) :
1561. Počátkem roku přišly velmi tuhé mrazy, vymrzla značná část vinohradů.
Přelom roku 1561/1562 byl ve znamení velmi teplého počasí trvajícího od vánoc do 24. února. Poté následovaly třítýdenní silné mrazy, provázené 11.3. objevením komety. Tyto jevy se obecně pokládaly za předzvěst morové epidemie.
29.8.-24.12.1562 morová epidemie v Čechách
1563 - abnormální srážková činnost
Extrémně deštivé počasí bylo zejména v letech 1569-1573; doprovázely jej četné povodně (Labe 1570, Rýn 1573)
konec roku 1572 rozsáhlá epidemie moru v Lukavici u Kyšperka (Letohradu) : „Před vánocemi 1572 začalo mříti a pomřelo lidí obojího pohlaví v této poctivé osadě mladých i velkých 232 osob.“ (viz destička z tímto nápisem v tamním kostele)

suché období 1574-1575 :
1574 „téhož léta 12. dne března, den sv. Řehoře, tři slunce vidíny byly o poledni, jedno ku poledni a druhé k půlnoci, něco světlejší nežli ono, a třetí pravé slunce, a to mělo uprostřed sebe kříž, načež mnozí lidé dívali se.“ (Marek Bydžovský z Florentina, „Svět za tří českých králů“, sestavil PhDr. Jaroslav Kolár CSc., Praha 1987)
Léta Páně 1574, ve čtvrtek po Památce nalezení svatého kříže (6.V.) u Cerekve Leskovcovy (Horní Cerekev, okr. Pelhřimov) spadlo veliké krupobití blízko kostela sv. Markéty. Byly kroupy jako holubí vejce a některé co husí, kteréž se táhly více než dvě míle. Vosení všecko u vsi Prašivé (Veselá, okr. Pelhřimov), krávy, ptactvo v povětří, káčata na rybnících, zajíce v lesích potloukly. Téhož léta žalostná a hrozná záhuba skrze povětří u města Opavy z dopuštění božího v pátek po Božím těle (11. VI.) se stala. Ukázali jsou se oblakové černí dešťoví, a to jeden od západu a druhý od poledne, třetí od půlnoci..., zvláště pak z toho, jenž od západu se přibližoval, takový hřmot a hluk od těch, kteří vně města byli, slyšán byl, jako by v těch oblacích sudy byly a v sudech koule se sem i tam převracely... Z toho potom veliké kroupy pošly, takže všecko obilí, a cokoli na polích bylo, až do gruntu ztloukly. Padaly kroupy veliké nejprve co holubí, potom jako slepičí, naposledy jako husí vejce a větší, každá majíc v prostředku díru, jako by nebozezem provrtaná byla. A ty všecky hranaté a vostré byly, všecka skla vybily v okních i pruty železné, jež při nich byly, zkřivily... V kostele farním všecka okna, kteréž proti západu byly, protloukly kroupy a velikou škodu podělaly na samých sklech a jiných věcech... Přinášeli nazejtří do města pobitý zajíce, káčata divoká, koroptvy i jiné ptactvo. V městě na mnoha místech šindelné střechy prorážely i cihelné. (Bartoloměj Paprocký z Hlohol)
13.11.1574 v Čechách pozorováno zatmění Slunce. O dva dny později se po celou noc objevovala na obloze ohnivá znamení.

vlhké období 1576-1582:
11.11.1577 bylo možno na obloze pozorovat kometu
1582 - „Téhož léta 11. dne měsíce máje voda veliká připadla na Vltavě ku Praze a toho dne znamenité škody lidem zdělala …. Toho času také začínal se v Praze ten veliký mor.“ (zápisky Marka Bydžovského z Florentina)
1.6.1582 prudké lijáky a krupobití na území celých Čech. Ačkoliv to sem zcela nepatří, našla jsem zajímavé zaříkávání, jež naší předkové používali proti krupobití :
„Ve jmeno Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatýho a ve jmeno Pána našeho Ježíše Krysta, našeho Spasitele, zapuď příval škodnej, vodžeň kroupy vodný, ať jsou vodou jasnou a tichou, jakož byla v Jordáně, v níž pán náš Ježíš Krystus pokřtěn jest. Pomni na nás, milej Pane Jezu Kryste, jakož si přisáhl otcům našim Abrahamovi, Izákovi a Jakubovi, abys nedopouštěl hněvu na pole a na vinice i na zahrady naše. Zaklínám vás, andělé pekelní, kteréž Bůh s nebe svrhl ze stolice velebnosti svý, jež nosíte a činíte povětří a posíláte kroupy, zaklínám vás skrze hroznej den soudnej, abyste ty kroupy vod polí setých a sázených odvedli, na pouštiny obrátili, kdežto nižádnej neseje, nesází, neštěpuje, abyste v den soudnej nemohli říci svou zlost, vymlouvajíce se: Nižádnej nám nedomlouval, nižádnej nás nezaklínal. Protiv se vám Bůh Otec nebeskej, protiv se vám Syn jeho milej jednorozenej, protiv se vám Duch svatej, Svatej Pán Bůh zástupův, plna jsou nebesa slávy tvý, spas nás na výsostech.“ (Proslov zažehnávače krupobití podle zápisu ze sečského mlýna)
od srpna 1582 morová epidemie v Čechách

suché období 1583-1585:
Léta 1585 v městě Žamberce byl veliký mor, tak že po 20. osobách za jeden den pochovávali, tak že na sta lidu pomřelo ( Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645 )
8.9.1585 silná morová epidemie v oblasti střední a jižní Moravy
Dlouhá zima od 25.11.1585 - 27.3.1586

vlhké období 1586-1588:
1586/87 dlouhá zima od 6.12. - 30.4.
1587 - abnormální srážková činnost
1588/89 ostrá zima od ledna 1588 až do 1. dubna 1589

suché období 1589-1592:
1589/90 dlouhá a vytrvalá zima od listopadu do 12.3.1590


C) OTEPLENÍ 1590 - 1630, MALÝ PLUVIÁL 1560-1600
Přestávka v tomto oteplovacím procesu je způsobena vpádem náhlé drsné zimy v roce 1607/08. Tato zima bývá pokládána za nejstudenější zimu celého 17. století. Trvala od 21.12.1607 až do začátku května 1608. Zamrzla při ní řeka Temže a ve Švýcarsku Bodamské jezero. Citelně bylo postiženo i Španělsko silnými sněhovými závějemi. Následkem silných mrazů docházelo k útokům vlčích smeček na lidi.
Na začátku teplejšího období je zmíněna epidemie moru na Žamberecku. Je poměrně přesně datovaná ( poč. srpna – 11.11.1595 ) a potvrzuje teorii, že zatímco mírné vlhké zimy i vlhká a současně teplá léta napomáhaly k šíření nákazy, v suchých a horkých létech a tuhých zimách epidemie rychle vyhasla.

suché období 1589-1592:
15.9.1590 v Čechách a dalších středoevropských zemích bylo zaznamenáno zemětřesení
1591 poč. roku došlo k neúměrnému zdražení mouky, obilí, masa a dalších potravin
12.-13.4.1591 neočekávaný příval sněhu a prudké mrazy
10.7.1591 množství srážek způsobilo několikadenní povodeň na moravských řekách (?)

vlhké období 1593-1600:
1594/95 dlouhá zima od listopadu 1594 do března 1595
Léta 1595 v městě Žamberce byl mor veliký; začal se před sv. Vavřincem a trval až do sv. Martina (tj. od poč. srpna do 11. listopadu) (Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645)
1598 – abnormální srážková činnost
1599 bída a mor v Čechách

1600 - konec III. malého pluviálu (tj. srážkově nadprůměrného období v letech 1560-1600)
1601, 1602 - abnormální srážková činnost
červenec 1606 – dlouhotrvající deště; na jihu Čech se zvedly hladiny řek
1606/1607 od 25.12. nezvykle teplé a vlhké počasí, které se udrželo po celé zimní období
1608 Matyáš vpadl v čele stavovského vojska do Čech
1611 - rabování pasovských vojsk na území Čech (le den)
1612 - zima s nebývale velkými sněhovými vánicemi
1614 - abnormální srážková činnost
1618-1648 třicetiletá válka
1620-21 v lednu zamrzlé moře v okolí Benátek.
1622 neúroda korec ovsa se prodával za tři zlaté (Radovan Dvořák, Vysoké Mýto, Kruh 1974)
1622 Španělé a Bavoři v císařských službách plenili okolí Lanškrouna i Litomyšle, za plenem vyjížděli z posádek v Čáslavi, Skutči, Heřmanově Městci i v Chrudimi. Nejvíce ovšem zakoušelo Litomyšlsko, kde se o to přičinil nejvyšší lejtnant dampierrova pluku, který musel být nakonec uvězněn (Jiří Frajdl, Vlastimil Zikmunda, „Listy z dějin Východních Čech, Východočeské nakladatelství Havlíčkův Brod 1965, str. 74)
1623 - velká zima
1628 - abnormální srážková činnost
1629 - abnormální srážková činnost


D) OCHLAZOVÁNÍ 1630 - 1660
Kronikářské zápisy z Podorlicka v tomto období vůbec nezaznamenávají meteorologické zprávy. I ve zdejší krajině, stejně jako v celých Čechách, je roku 1633 doložena silná epidemie moru a současně i tyfus ( další morová nákaza je v Čechách zaznamenána r. 1646, doklad o zasažení Podorlicka „černou smrtí“ chybí ). Jejich příčinou nebyly tentokrát klimatické podmínky, ale rozsáhlé přesuny vojsk.
Ostatní zdroje dokazují, že k celkové hospodářské a morální devastaci obyvatelstva přispěly nejen vojenské akce 30tileté války, ale také značná nepřízeň počasí (mimořádně tuhé zimy 1635, 1644/45, 1647/48, 1652/53, 1654/55 a 1657/58; zvýšená srážková činnost r. 1649 a 1650).
Právě počasí mělo zřejmě významný podíl na pomalé obnově zemědělství po skončení 30tileté války r. 1648. Teprve deset let nato, roku 1658 se na polích po několika předešlých velmi neúrodných letech urodil dostatek obilí.

1631 saská vojska v Čechách, obsazení Prahy (listo pad)
1633 morová epidemie v Čechách
Léta 1633 v městě Žamberce toho roku byl mor veliký, tak že při tom záduší několik set lidu pomřelo ( Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645 )
Roku 1633 na Žampachu začaly horké zimnice ( tyfus ), takže přes den 5 i 7 funusů spůsobily. Potom jízlivý mor, takže v 11 domkách žamp. za krátký čas 40 zemřelo ( farní kronika Písečná )
1634 jak vrchnosti, tak poddaným od císařských vojáků od r. 1631-1634 násilně jak na penězích, tak na koních a dobytku odjatých škoda učiněná á 1.334 míšeňský 60 k., a to na samém statku žampaském. Poddaným pak všem počítána škoda na 1.741 fr.. Podepsáno do komisařů e. 1634 24. Novbr…. R. 1634 houf lotrů ( jakž superior p. Kravařský do Žampachu 23. máje přišlý zaznamenává ) v Žampachu vše oloupil, 15 koňů, 2 hříbata odvedl a na 1.021 kop škody residenci žam paské učinil.- pravděpodobně stejná událost : Téhož roku 4. Junii po poledních vojáci začali dvorec žampaský dobývati ( byli jsou vojáci po generál. Colloredo ležícím u Glacka pod řízením, jak se praví, Winciano ), a když prorazili, nemohli zapalovati, u východu do dvoru 5 osob ranili a za mrtvé nechali, 12 pokojů prorazili a trojí dveře železím obité. Odejmuli cožkoliv nalezli, perly, stříbro, zlato, tenké šaty všechny, alby kostelní, sýr, máslo, sůl, maso, ubrusy, servíty etc. kobyl 15 a 2 hříbata. Škoda přišla na 1.021 kop míšeňských. (farní kronika Písečná)
1635 Ostrá zima. V Praze popraskaly mrazem zvony.
1639 z Hradce nepřítel (Švejda) až na Žampach vybíhal, tam vše vybráno na mnoho vozích i s dobytkem odnesl (farní kronika Písečná)
Z jara 1639 vtrhl do Čech švédský generál Banér. Prohlašoval sice, že přišel zemi osvobodit, avšak jeho vojska Čechy bezuzdně plenila. Počátkem roku upustil Banér od obléhání Prahy, prošel Kutnou Horou a Čáslaví a jeho vojska sevřela do obklíčení Pardubice, ale 17.6. s nepořízenou odtáhla. Zmocnila se však na rok Hradce Králové a Jaroměře. Před jejich chamtivostí nebyla jistá pevná města ani venkov, kde poddané olupovali o věci denní potřeby, peníze, konopí i obilí. V říjnu a listopadu bylo lidem na východě země nejhůř - Švédové vyplenili Litomyšl, Vysoké Mýto, Svitavy, Chrudim, Čáslav a Německý Brod (Jiří Frajdl, Vlastimil Zikmunda, „Listy z dějin Východních Čech,“ Východočeské nakladatelství Havlíčkův Brod 1965, str. 78).
1643, dne 22. měsíce srpna, nešťastná příhoda přišla na město Žamberk, přijedouc švejdská partaj lidu vojenského od Lanškrou na, nechtíce jim kontribuirovati jakožto nepříteli, zapálili město, chtěje věrnost J.M.Cís. zachovati. Shořelo domů 58, stodol s vobilím 21, vobilí v nich bylo 1464 mandel. (Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1646)
1644/45 mimořádně tuhá zima
1646 morová epidemie
1647-48 Strašlivá a dlouhá zima.
L. 1648 Žampach od císař. vojska dvakráte vydrancován byl, odnešené mlíčné krávy veškeré, nábytek, obilí, plátno, vylámány dveře. Škoda se počítá na 400 fr. (farní kronika Písečná)
1649, 1650 - abnormální srážková činnost
1652-53 zima trvající od prosince do dubna
1654-55 zámrz Baltu. V Praze velmi silné mrazy.
1657-58 Dlouhá zima od prosince do května. Prý ještě v červnu panovala chladna.


E) OTEPLENÍ 1660 - 1690
I přesto, že jde o znatelný oteplovací mechanismus, je možno zaznamenat jednu silnější zimu v roce 1670, o které se píše, že trvala od ledna až do května. Jinak je celá tato perioda viditelně teplejší.
*

1662 – teplá zima, od února kvetly stromy
1667 – krutá zima, v okolí Vrbna ještě v květnu velké sněhové vánice
1670 – velmi krutá zima
1671 – neobvykle horké a suché léto, lesní požáry
Léta Páně 1673 měsíce ledna bylo takové teplo, že lidé jako v létě bosi chodili, bez kabátů vostali a mlátili a dne 9. téhož měsíce okolo nešporů ukázány na obloze na východ slunce 3 duhy; hned v té chvíli začalo hřímati a hromobití i krupobití ( matrika fary Bílý Újezd na Rychnovsku )
1675 - abnormální srážková činnost
1676 – mimořádně chladný rok
1677 – prudké větry, polomy
1679 morová epidemie v Uhrách a rakouských zemích, od jara do podzimu 1680 zasáhla Čechy
1680 vzpoury poddaných proti vrchnosti
Na Čáslavsku se poprvé objevily příznaky povstání již v lednu, znovu pak v březnu a dubnu a rozšířily se i do kraje Chrudimského a Hradeckého. Na potlačení povstání bylo povoláno vojsko, které porazilo selské houfy v zá padních Čechách; ve východních Čechách byla svedena bitva u Čestína v kraji Čáslavském. Kdo z nevolníků v této bitvě byl chycen se zbraní v ruce, ten byl pověšen. Stejně bylo potlačeno i povstání na Broumovsku a Policku.
na velikonoce přišla zima, horký květen, neobyčejně chladný červen, velké sucho v letních měsících, v druhé polovině roku přívaly dešťů s povodněmi
1681 – mor v Lanškrouně
Léta 1684, dne 19. července přišel veliký příval, blejskání a hrozné hřímání, Uhodilo nešťastně zde ve farním kostele ( v Žamberku ), tehdáž ode dřeva postaveného … ( Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645 )


F) MASIVNÍ OCHLAZOVÁNÍ 1690 - 1770

1690-91 ostrá zima s mrazy od prosince do března.
1692-1695 - abnormální srážková činnost
Anno Domini 1693 dne 6. augusti přiletěla veliká jako armáda, veliký vojsko kobylek mezi městem Kostelcem a Častolovicemi, veliký ku podivu všemu lidu. Tak kde padly všecko pojedly a smrady veliký po sobě nechaly. ( matrika narozených Rychnov 1693-1734 )
1694-95 dlouhá a ostrá zima (X.-IV.) Zamrzlo celé Baltské moře. Ještě koncem února se jezdilo po ledu z Hamburku do Dánska. Zamrzlé celé Bodamské jezero. Zima zasáhla citelně i Španělsko.
1701 – chladná zima, mírné léto
1702 – 5. dubna ležel sníh, následovalo mírné léto, žně se vydařily
1704, 1705 - abnormální srážková činnost
Léta Páně 1704 dne 4. augusti byla veliká bouřka brzy ráno 9 hodin českých; uhodilo do kostela sv. Michala... (matrika zemřelých Borohrádek)
1707 – velké vichřice zničily očekávané dobré žně
1708/09 zima trvající od prosince do dubna. Zamrzlé pobřeží Jaderského moře. Na řece Temží se objevil led o tloušťce 5 loktů.
1713 mor v Čechách (až do konce roku 1714). V Praze zemřelo od 1.6. do 30.10.1713 celkem 34.291 lidí, živých zůstalo 37.622. Epidemii tedy podlehlo 47,6% Pražanů.
1714 - abnormální srážková činnost
1714 morové nakažení v jaře celý ovčín (na panském dvoře v Písečné), v podzim pak celé chlévy vyprázdnilo, kdežto více než 60 kusů hovězího dobytka padlo (farní kronika Písečná). Tato epidemie nebyla jen místním jevem. Podle zápisů v městských knihách Kyšperka v Čechách uhynulo 778.358 kusů panských koní, dobytka a ovcí a dokonce 438.019 kusů v poddanských chlévech, celkem 1.216.337 kusů.
ze Štítů na Lanškrounsko zavlečena epidemie moru
1715/16 zima od ledna do dubna
1716 - abnormální srážková činnost
1720 – velmi mnoho sněhu
1721 – dobré jarní a letní počasí
Roku 1722 a opět 1723 na Žampachu většími dštma potlučeno, že někde ani stébla, na horských rolích ani zem nezůstala (farní kronika Písečná)
1725/26 zima od 1. prosince do 23. dubna, neúroda obilí a lnu
1727 – žně se nevydařily, nedostatek obilí
1728/29 dlouhá a sněživá zima, trvající od 25. listopadu do 1. dubna.
1730 - abnormální srážková činnost, na podzim brzy mrazy, zmrzly okopaniny
1731 – špatná úroda
1736 - abnormální srážková činnost
Léta 1736 dne 26. Juni skrze velké deště trvající byly tak veliké vody škodlivé, že lidem velké škody činily, jak v Slezsku, v Moravě a v Čechách, že žádného pamětníka nebylo, aby takové škody pamatoval; sena pobralo a ostatní shnilo, mnoho lidí se potopilo; pořád 4 neděle to trvalo a 4 dni. (Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645)
1737 - abnormální srážková činnost
1737 velmi ostrá zima. V Laponsku naměřeno -37 C.
Léta 1737 dne 16. prosince světlost na obloze nebeské se jest ukázala, takže takřka hned časně z večera celý svět od 9. až do 10. hodiny červený byl, jakoby hořelo, a země nejináče byla, než jakoby ji krví polil; co by to znamenati mělo, to Bůh v dobré obrátiti ráčiž, nebo o půlnoci se to zase přihodilo po druhé a po čtvrtej hodině stalo se to potřetí . (Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645)
1739-40 pravděpodobně jedna z nejdelších a vůbec nejstudenějších zim z posledních tisíciletí. Začala 1. listopadu a končila 4. května. Pro její neobvyklou drsnost délku se jí říkalo sibiřská, laponská a grónská zima. Zamrzla při ní všechna Švýcarská jezera, úžina Sund a Temže. V létě 1740 nedostatek obilí, neboť ozimy neměly možnost vyrůst. Na podzim ovšem hojnost ovoce.
Roku 1740 byla tak nazvaná zmrzlá zejma, která se začala hned v roku 1739 dne 1. novembris, tj. na Vše svatý, potom okolo Svatých třech králů. V tom tejdni bylo teprva tak silný mrznutí, že mnoho lidí pomrzlo a se voznobilo. Dobytek z chlívů do světnic brát museli, však ale nic platno nebylo, předce několik kusů jen v Kunvaldě kór zcela zmrzlo a jinde též vůkol mnoho; potom k jaru nejvíc od tý velký zimy majíce všecken špik přemrzlej pohynulo a pobít se muselo. Telata vodstavený na větším díle všechny zhynuly. Takovou zimu prvej žádný člověk nepamatoval, ani od předkův svých neslyšel, třebas 80 let starý byl, poněvadž od prvního novembris až do 24. aprile trvala. … Potom okolo svatého Filipa Jakuba (30.4.) tak velká nouze o slámu dobytku byla, že jeden mandel ovesný slámy 1 zlatý se platil. V roli se začalo dělat toho roku po sv. Filipu Jakubu. Dobytek na pole se hnal teprv za dvě neděle po sv. Filipě Jakubu z nouze nebo žádné pastvy ještě nebylo. … Toho roku na den sv. Tomáše (21.12) tak silný povětří bylo, že mnoho stavení a stodol a dříví v lesích, štěpových stromů roztrhalo a polámalo. Co se ourody v tom roce dotýče, chvála Pánu Bohu, dost hojná ouroda obilí byla, jen toliko že mnoho ovsů, který pozdě se sely, zase na podzim se zachumelilo. (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)
Léta 1739 hned časně před sv. Martinem veliká a potom neobyčejná zima jest byla, že jako lidí, tak dobytka mnoho jest pomrzlo, lidé mnozí se oznobili, dobytku špík jest přemrzl; z jary ( ačkoliv ledva ku konci máje roku 1740 na pastvu vyhnán býti mohl ) mnoho dobytka, obzvláště ovčího pohynulo. Sláma toho roku neb té zimy, obzvláště z jara, přišla režná již 1 mandel na 1 zl. 45 kr., když jen za ty peníze dostati se mohla. … Léta 1740 dne 20. prosince neb na den vigilie sv. Tomáše přišlo pruské tání s deštěm do sněhu, kde okolo 9té hodiny taková voda přišla, že celé podměstí jest zatopila, mosty, kromě zde jednoho a lavice dost pevné pobrala, kdežto žádného pamětníka takové veliké a prudké vody zde se nenalézalo … Item ten večer v tu vigilii sv. Tomáše povstal na to tak velikej a neobyčejnej vítr, že nesčíslný počet stromů, místem skoro celé lesy pokácel, stavení bezpočtu rozházel, o kterém v novinách přišlo, že by toho dne neb večera v celém světě veliké škody jest způsobil. (pamětní kniha fary žamberské)
Léta 1740. Dne 20. prosince neb na den vigilie sv. Tomáše přišlo prudké tání s deštěm do sněhu, kde okolo hodiny 9té taková voda přišla, že celé podměstí jest zatopila, mosty, kromě zde jednoho, a lavice dost pevné pobrala, kdežto žádného pamětníka takové veliké a prudké vody zde se nenalezlo.Jaký tu pláč mezi předměstskými a lomení rukama na podkroví lidu se salvírujícího k spatření byl, nemůže péro ani dostatečně vypsati, aniž jakého přístupu, ledva svým vlastním zahynutím se nacházelo, takže jeden každej převrácení svého příbytku a smrt svou před očima až do kvíčerka plynouti jest viděl. Dále, co by za škody náramné jak zde, tak i jinde voda ta zde neobyčejná byla udělala, může si jeden každej lehce pomysliti. (pamětní kniha fary žamberské)


G) KRÁTKODOBÉ OTEPLENÍ 1740 - 1760
Po předcházejícím studeném zimním období se tento úsek jeví skutečně jako teplý.

1741 - obsazení velké části Čech francouzsko-bavor skou armá dou a severní Moravy pruskými a saskými voj sky
1743 - vypuzení bavorských a francouzských vojsk z Čech, velmi dobrá úroda
1744 - pruská vojska opět v Čechách, velké množství sněhu
1745 - většinu roku velké sucho, špatná sklizeň obilí
1747 úrodný rok, časté bouřky
1751 – od 11. srpna pršelo neustále šest týdnů
1756 začátek sedmileté války
1756 2ho Juli na Žampasku krupobití s tak silným lijavcem, stržení mračna podobným, všechno potlučeno, voda tak silná spadla, že i rybníků hráze se strhaly. Šuškovský mlejn ouplně stržen a pryč odnešen, že po něm ani památky neostalo. Povodni z toho poznati lze, že mlejnský kameny přes 300 kroků odnešeni byli. Při tom všem žádný o život nepřišel. Tento mlýn stál níže jak nynější pod dolejší hrází. ( farní kronika Písečná )
1759 – velmi dobré žně, snížení cen potravin
1760 – neúroda, hlad, drahota


H) SILNÉ OCHLAZENÍ 1760 – 1770, MALÝ PLUVIÁL 1763-1804
vlhké období 1763-1771 :
1763 konec sedmileté války, abnormální srážková činnost
Roku 1763 dne 30. měsíce juni byla tak velká bouřka, krupobití a příval, že žádnýho pamětníka, aby kdy z bouřky takový příval byl povstal, nebylo. Nebo voda se tak zmocnila na potoce v Kunvaldě, od kopce ke kopci celej důl zatopenej byl, takže kdo kde zastiženej byl, tam zůstati musil, neb lidem stromy ovocný v zahradách zvyvracelo, stavení podemlelo a z domu všechno vyneslo, hnoje, dříví pobralo, včelný špalky i se včelama potopilo a mnoho kór pryč zaneslo, dobytka v chlívích se potopilo; nebo druhej den ráno lidi, své věci hledajíc, pode vsí v lukách mnoho klád a včelních špalků nalezli, ale ani s desátou věcí se neshledali. Na poli takových vejmolů nadělalo, který až dosaváde k spatření jsou a budou; skrze kteroužto povodeň na rolích, nejvíce ale na lukách nevynahraditelnou škodu udělalo.
V Klášterci ten potůček od Zbudova tak tuze se zmocnil, že pekařoj chalupu vzalo a hrubou řeku Vorlici zastavilo a voda až po zeď krchova proti faře vystoupila. Poněvadž ale pekařku doma zastihlo a ona když viděla, že voda již oknama domů teče, vystoupila za kamna na chlebovou pec, však ale k jejímu největšímu neštěstí pec právě pro pečení chleba zatopena byla a sílou vody třesením stavení klenutí se zbořilo a ona nenadále do tý peci spadla. zatím ale voda kvaltem stěny vyrazila a ze stavení všechno i pekařku vynesla; ona jsouce ještě při sobě, tam stojící jabloně se chytla a tak dlouho, až jí k pomoci přispěli, se držela. Však ale zajedno popálena a z hroznýho leknutí třetí den umřela. Potom ještě jednu chalupu v Klášterci i v ní se zastiženou podruhyní celou přes řeku u dolního stavu přeneslo a na druhej straně převalilo, roztrhalo a pryč odneslo, aniž ta osoba více k nalezení byla.
Ve mlejně dolním všechny krávy, kterých 12 bylo, se utopily a lidem z rychty na sednici žebříky dány a s pomocí jiných lidí se zpomohlo; z fary tím způsobem žebřík z cesty od rychty do horních oken fary strčili a tudy po něm duchovní i jeho domácí z fary k rychtě vylezli.
V Mladkově se utopilo šest osob a tak se může pomyslit, že žádná malá povodeň nebyla, nýbrž kvapná, že se nemohlo pomyslit. V Štambachu (Steinbach v Kladsku) 7 osob se utopilo; dále tam vzalo jeden ovčín a v něm 76 ovec se utopilo a jinde vůkol daleko všudy stejně se povídalo. Nebo ten příval na mnoha místech na dvorce cestama, na luka a jinam tak velké kameny přinesl, že až dosavade žádná lidská ruka a moc takovýma hnouti nemůže a takový až podnes k uhlídání jsou. Jakož také na mnoha místech takových vejmolů nadělalo, že na 25 loket hluboký k spatření byly. Z toho sobě každý lépe pomyslí, nežli se psáti dá, jak bejt muselo. Vobilí, které voda i s zemí nepobrala, to zase krupobití tak stlouklo, že nebylo znát, kde setí neb úhor jest. (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)
1765-66 mrazivá zima od prosince do března
1766 velké sucho (Kodýtek)
1766-67 Velmi dlouhá zima, trvající od 25. prosince 1766 do 10. května 1767, kdy ještě padal sníh.Silné mrazy okolo –300 C.
Roku 1768 měsíce máje byla viděna kometa a vycházela od strany vejchodu slunce a sice hvězda velikosti veliké nad jiné hvězdy, vydávajíce od sebe na jednu stranu dlouhé papršlky na způsob velkého pometla. Vycházela nejdřív před půlnocí okolo 10 hodin a vždy pozděj až do půl noci a potom juž před svítáním a tak dále, až se ztratila.
Nato toho roku měsíce prosince zasej se ukázalo jiné strašlivější divadlo nebo z večera při slunci západu od strany půlnoční takové hrozné, nikdy nevídané červeno na obloze nebeské se ukázalo a od každého vidíno bylo, tak téměř, že sníh na zemi tak červený byl, jako by jej skutečně krví polil. My nemohouce tomu věřiti, pro sníh ven sme vy cházeli a domů takový, zdaž sám v sobě tak červený čili od toho červena se zdá býti, sme prohlíželi. Sníh ale sám v sobě doma bílý byl. Na to potom dále na večír vokolo hodiny desáté a jedenácté a až přes půl noci takové veliké rozsvětlení následovalo, že téměř jako ve dne všudy bylo. Potom se ukázal oheň na obloze tak veliký a strašlivý, jako když největší město skutečně hoří, a byly takový plameny ohně, že vysoko na obloze hořely a plápolaly, se třásly a pohybovaly jako skutečný a spravedlivý oheň. A taky kdokoliv sme na to hrozné divadlo patřil, nemohl a nesoudil jináč, než že jest skutečný oheň. Když ale čím dýlej tím hůřej se to rozmáhalo, až se to tak tuze rozmohlo a roztáhlo, že od půl až přes západ sluneční se rozšířilo, při tom některou chvíli se taky skutečně hrozný valy rozlič nýho jako kouře divného vyvalovaly a zasej v tom ohni se tratily. Naposledy, což nejhroznější a nejstrašlivější bylo, z toho všeho takový hrozný vohnivý sloupy se udělaly a takové rozličné barvy byly, totiž modrý, bílý, červený, voh nivý a rozličné proměny barvy na nich viděny byly; a ty sloupy tak vysoký byly, že až přes půl oblohy dosahovaly, a to trvalo skoro celou noc. Druhou noc zase v ten čas večír tak jako předešlou jak červeno, tak jiné všecko se uká zalo. Třetí noc též jako předešle se to ukázalo a pominulo, tak že to po třetí noci víc spatříno nebylo; na to ale ná sledující rok 1769 dle důmnění lidského nic nenásledovalo. Však ale jakého strachu nám patřícím na to nahnalo, to vypsati nemohu, nýbrž každému k rozjímání zanechávám (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)
Roku 1769 zasej v tom čase, totiž měsíce prosince předřečeno červeno, oheň a takový sloupy ohnivý jak loňského roku s podivením a mnohem větší hrůzou spatřovány byly několik nocí po sobě, z čehož již každý strachu plný ro zumně se dovtipoval, že Bůh všemohoucí na nás lidi hříšný ňákou metličku shovívaje strojí a předukazuje, abychom se k Bohu obrátili a polepšili (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)


I) OTEPLENÍ 1770-1780, MALÝ PLUVIÁL 1763-1804
vlhké období 1763-1771:
1770… předešlý podzimek velmi mokrý byl, že se stěží žita pro mokro zasíti mohly, na to zejma nastala. Ačkoliv žita, když sníh z nich tál, dost pěkný zelený se zdály, však v několika dnech nerci-li zelený, ba ani kořínka k najdutí ne bylo. Toho roku žita nejen v Čechách, ale i na Moravě a Rakousích všechny vyhynuly. Někteří takové vyhynuté žito zasívali jarním vobilím, ale co platno, ani jařiny nerostly nebo jaro skrze velké mokro všechno zkazilo. Ačkoliv po tom dále dost dobrej čas byl, přece ale velmi malá ouroda toho roku byla; pročež hned z jary v tom špatném úkazu ourody, kdo měl obilí šetřil, neprodával, vobilí začalo bejt dražší, příze lacinější.
Na to hned, jak se žně začaly okolo Nanebevzetí Panny Marie, hned juž žita jeden koreček malý míry za 4 zl. 30 kr. se platil. Nebo kdo sice žito jařinou nezasel a jej růsti nechal, předce tak mnoho nesklidil, co by zase žita k setí za potřebí měl, nebo toho roku nanejvýš 20 snopů po hrubým korci se naklidilo, někdo 10,5 a nejvíc kor nic žita ne sklidil. Jarní obilí jakž takž na místa bylo, potom pořád pomalu bylo obilí dražší, nebo ku konci toho roku již žita koreček za 6 zl. a jiný vobilí též dráž podle žita se prodávalo. Toho roku len a jeřice nejlepší užitek přinesla, však ale příze – štuka již žádná za 24 kr. se neplatila, nýbrž za 20 kr. a 21 kr., jak která. (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)
1771 dne 19.3. napadlo množství sněhu, který ležel po dobu 14 dní. To mělo za následek vyhynutí ozimů a pozdější hladomor v celých Čechách.
Roku 1771 hned okolo sv. Matěje (24.2) juž bylo (žito) za 9 zl. 30 kr. korec, tj. dvě měřice rakouský míry. Toho roku z jara vobilí k setí tuze vzácné bylo, protož také mnoho dost dobrých míst nezasetých zůstalo a kdo co měl, ten to vysel a tak žádnej nic neměl. Tu teprv nouze do všech koutů vlezla a žádného nevyjímajíc sužovala, nebo po zasetí obilí, vaření a všechno tak se zdražilo, že žita 1 korec ( 0,936 l ) u nás za 16 zl. a do Němec ještě dražší. Pše nice korec za 18 zl., ječmena 1 korec za 11 zl. 30 kr., vovsa 1 malý koreček za 6 zl., jahel 1 korec za 22 zl., mouky pšeničný štvrtně ( ¼ věrtele ) za 16 kr., jahel štvrtně za 20 kr., ječmený mouky štvrtně za 10 kr. 3 den., hrachový mouky štvrtně za 10 kr. 3 den., hrachu štvrtně za 15 ke., čočolka též 15 kr., krup štvrtně za 19 kr. a ještě by bylo Chvála Pánu Bohu, kdyby jen bylo obilí k dostání. Příze štuka krátká za 18 kr. tenkrát se prodávala a ještě ji ani žádný koupit nechtěl, půlka koudelná za 1 kr. a půl den., tj. za 5 vídeňských (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)
[2]Roku 1770 na sv. Josefa napadlo tolik sněhu, že ho na rovinách celý loket bylo, Ležel celých 14 dní, takže ozimní obilí, zvláště žito, vyležel a strávil. Pak na to následovala drahota, že od 2 zl. až do 10 a místem i na 12 zl. žito vystoupilo. Přišla taková bída, že chudý lid mdlobou po cestách padal, všelikou potravou, kopřivami a svařenou travou, plackami pečenými z otrub a mlýnského prachu hlad zaháněl. (V. Hodek z Vepřeku)
Roku 1771 byla drahota, neboť obilí mokrem vyhynulo. Strych pšenice byl za 16 zl., žita za 15 zl., ječmene za 12 zl., ovsa za 10 zl., vikve za 12 zl., hrachu za 18 zl. , jáhel za 24. Dne 20. března napadlo nad loket sněhu, který zůstal po 18 dní ležeti, zima byla veliká, ptáci mrzli v povětří. ... Na jaře byl mandel slámy až za 3 zl.. Lid v nouzi trhal ze střech došky, které po 20 let na střeše byly ležely a řezal z nich dobytku řezanku. Vy pukl hrozný hlad po Čechách. Lidé pekli chléb z otrub ( 1 strych po 4 zl. ) nebo z prachu mlynářského (1 strych za 6 zl.), také ze žaludů se mlela mouka a ještě jí nebylo. (Fr. Velebil z Městce Králové)
... hlad se více a více rozmáhal, lidi byli přinuceni z hladu psy a kočky jísti ... ano co ještě horšího jest, na draha když pohodný mrchu scíplou vyvez, než to byl kůň neb kráva aneb cokoliv jiného, houfem tam lidé běželi a z takové mrchy maso řezali ... (Fr. Goll, Paměti města Nové Paky)
... jeden každý den více nežli dvě a tři sta žebráků do domu přišlo a za sousto prosili ... (Matěj Šádek z Nové Paky)

Tzv. hladová léta 1770-1772, představující jednu z největších demografických krizí v historii českých zemí, mají jasné meteorologické příčiny. Jsou nejkřiklavějším projevem IV. malého pluviálu, který způsobil extrémní zamokření pozemků.
Roku 1770, po vlhkém podzimu předchozího roku a mokré zimě, začalo 19. března několikadenní husté sněžení a následné mrazy trvaly do poloviny dubna. Ozimy nevzešly a setí jařin se opozdilo na květen. Po sedmitýdenním suchu přišly zase deště, které nepříznivě poznamenaly sklizeň obilí. Na podzim se sice selo za suššího počasí, ale deště přišly znovu v listopadu a prosinci. Po teplé zimě 1770/71 nastalo studené jaro se sněhem a mrazy, přičemž na mnoha místech ležel sníh až do května. Deště v době žní roku 1771 pak přispěly ke druhé katastrofální neúrodě obilnin.
Velmi ostře se ukázalo, jaký vliv má stav venkova na vývoj celé společnosti. Zemědělství bylo již dříve rozvrácené sedmiletou válkou a vysílené poválečnými daněmi. Pak pod vlivem dvojí neúrody několikanásobně vzrostly ceny obilí, nastala drahota, hlad, chudí lidé používali až neuvěřitelné náhražky základních potravin (např. kůra, kopřivy, řepa). Kritická situace se projevila epidemickým rozšířením tyfu od června 1771 do června 1772 s prudkým růstem mortality, velkým růstem počtu žebráků a kriminality, ale i tajným exportem obilí do zahraničí a šmelinařením.
Habsburský císařský dvůr poprvé za dobu své existence zorganizoval rozsáhlou pomoc trpícím Čechám. Vyhlásil zákaz vývozu obilí ze země (patent ze dne 7. ledna 1772) a zajistil dovoz obilí z Uher a Banátu, které v tomto období úroda nepostihla.
Ovšem tato opatření byla provedena dost opožděně, takže se již kritický nedostatek potravin nepodařilo odstranit a hlad vyústil v hladomor. Z úředních výkazů vyplývá, že v Čechách od června 1771 do června 1772 podlehlo hladu nejméně 250.000 lidí. Celkový úbytek počtu obyvatel Království českého je za léta hladu v důsledku úmrtí a masové emigrace odhadován na 12 až 15 %, což představuje zcela mimořádnou demografickou katastrofu našich novověkých dějin.
V důsledku krizových let 1770–1772 značně zintenzivnilo hospodaření. Zaváděly se nové výnosnější plodiny a odrůdy, především brambory, burgundská řepa, ale i ozimý ječmen, do té doby v Čechách téměř neznámý. Brambory jako “chléb chudých″ lidé docenili již v dalším hlubokém období neúrody, které České země postihlo v letech 1804 a 1805.
Velký rozmach je poté vidět také v odvodňování zemědělských pozemků. Dělo se tak především pomocí tzv. polních svodnic, příkopů, struh a stok, dílčích úprav toků, ale i zřizováním různých druhů trativodů. Současně se začaly rušit rybníky, které byly označeny za původce mimořádně vystupňované srážkové činnosti v období hladových let. V Čechách při této kampani bylo zrušeno nejméně 3 000 rybničních nádrží.

suché období 1772-1776:
1773 dobrá úroda, zejména ovoce, na žampašském panství pomřelo mnoho do byt ka, vánoce bez sněhu, poté tři týdny v kuse pršelo
1775 4 a 5ho Febr. tak prudké tání, z kterého neslýchaná povodeň povstala. V Žamberce na podměstí všechny mosty a některá stavení pryč odnesla, jiná podemlela. V Kyšperku mnoho dobytka utonulo a lidi, aby živobití zachovali na střechy vylezli. Při též povodni u Počtejna most z štukatorského kamene před tím ten rok od p. hraběte vystavený, jenž až 2000 fr. koštoval pryč vzala, že po něm ani památky neostalo. (farní kronika Písečná)
Roku 1775 dne 5. februari tak silný odměk a pršení bylo se strhlo a poněvadž vody neb řeky všechny silně zamrzlý byly, že potom najednou všechno pustilo a tak náhlá a velká povodeň se strhla a kry houfně se hnaly, takže na mnohých místech velké nebezpečenství a hrozné škody nadělalo, obzvláště na větších vodách na Vorlici, Labi a Moldavě (Vltava), v hrabství Nisa etc.. Na Vorlici hned v Zářečí tak se zvodnilo, že u pekaře a v hospodě a jinde v těch chalupách u vody kry voda voknama do světnic plno nanesla a hojně všechny kouty naplnila a mnoho stavení pobrala a více roztrhala a podemlela. Nebo všechny mosty mlynářský, dost nákladný stavy, lajce všechny roztrhalo a pryč odneslo, takže od Zářečí až do Doudleb k Labi ani tříska přes vodu nezůstala. A co více, v Počtejně právě ten rok vyhotovený kamenný, nákladně vystavený, který přes tři tisíce hraběte koštoval, z gruntu pryč vzalo, takže štukové dost velké kameny z něho některé až k Vamberku a u Doudleb na rozličných místech spatřené byly a podnes snad ležejí.
V Žamberku oba mosty, 5 chalup skáceno a pryč odneslo, vostatních mnoho podemlelo a zkazilo, vod horního mlejna klády pobralo, některé na podměstí mezi chalupama nechalo, vostatní ale kor pryč zaneslo, že se z nich mnohé ani nenašly; a voda se tak vysoko zdvihla, že od Svaté Anny až přes tu strouhu, co na malej mlejn u dolního mostu voda teče, všechno jako jeden rybník bylo a ve vodě stálo, takže od některý chalupy jen málo střechy viděti bylo. Lidé ale v těch chalupách kvapností vod zastižení, střechama na pomoc do města volali, ale žádný v stavu nebyl pomoci, a tak přes noc až do druhého dne zůstati opuštěni museli. Potom se dle možnosti vody skrze ty pod městem sražený kry pomáhalo, a tak voda trochu voslábla, kry ale všude ležet zůstaly, takže s velkou tíží přes ně se z chalup dostávali. ty kry nebyly malý, nýbrž takový kusy, že mnoho centýřů vážily, poněvadž ten nejtenší led na Vorlici na pět štvrtek tlustý byl. ty kusy ledu potom mnoho neděl ležet zůstaly, ačkoliv mnoho práce vynaloženo na uklízení; však ale nemožná věc byla to přemoci nebo na místa koli sáh zvejšky na sobě jich ležet zůstalo; A žádný pamětník se nenacházel, aby takovou náhlou a velkou povodeň pamatoval. Nebo ta povodeň takových škod naďála, že na mnoha místech nejen na tisíce, ale na miliony se počítalo. (Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786)

vlhké období 1777-1779:
1778 pruská armáda v severovýchodních Čechách
1779 úrodný rok


J) OCHLAZENÍ 1780 – 1830, MALÝ PLUVIÁL 1763-1804
suché období 1780-1784:
1780 – suché léto, slabá úroda, drahota
1783/84 dlouhá a mrazivá zima, trvající od listopadu do 30. května. Byla způsobena pravděpodobně erupcí islandské lávové trhliny a následným rozptylem prachových částic do atmosféry. Průměrná teplota zimní sezóny -5.46 C.
Roku 1785 panovala velká zima a byl velký sníh, tak že ještě 24. dubna tak silný mrazové byli, že telata pod krávama umrzly, dne 16. dubna ještě Jan Stelzl na mnohých místech na 1 ¼ loktu českého vejšky natrefil, též 16. dubna t.r. Jan Stelzl na saních do Písečné při dobré sanici jel, jinší pak lidé ještě dýlejc sanice užívali. T.r. začaly se prvé třešně 26. máje kvíst … (farní kronika Písečná)

vlhké období 1785-1788:
1785 – dlouhá zima až do května, velmi špatné žně
1788/89 velmi dlouhá zima od 25. listopadu do 3. března. Průměrná teplota zimní sezóny -4.34 C.

suché období 1789-1794:
1790 – proměnlivé počasí s velkými výkyvy teplot během celého roku
1792 – zima bez sněhu
1794 – mírná zima, stromy rozkvetly již v dubnu, koncem roku velké množství srážek

vlhké období 1795-1804:
1797 – málo sněhu
1798 - na mnoha místech potloukly kroupy úrodu
1798-99 opakovaně dlouhá a sněživá zima, která trvala od 1.listopadu 1798 do 28. dubna 1799. Teploty poklesávaly až na -30 C. Průměrná teplota zimní sezóny -6.0 C.
1800 – velmi horké léto
1802 – v březnu povodně, pak mimořádné sucho (červen – listopad téměř bez deště), úroda zaschla, drahota a nouze
1803 – velká zima s přívaly sněhu
1804 - konec IV. malého pluviálu (tj. srážkově nadprůměrného období v letech 1763-1804)
1805 francouzská vojska v Čechách, bitva u Slavkova (5.12.), epidemie
1806-1807 mírná zima
1810 z vojenského špitálu na Žampachu se rozšířil mor (zemřelo přes 200 lidí) (farní kronika Písečná)
1811 – velmi suchý rok, nouze o vodu
1812. dobrá úroda, na přelomu srpna a září na mnohých místech povodně
Říjen byl teplý, listopad poněkud chladnější a prosincové teploty byly výrazně podnormální – odlišnost teplot od průměru : říjen +2,70C, listopad -1,60C, prosinec -4,50C (Munzar, Pejml, Krška, „Meteorologie skoro detektivní“, Praha 1990)
1813 Toho roku byla zima velmi tuhá, takže jak mrznouti počalo, pořád v jednom znamenitě mrzlo. Dne 7. a 8. Martii byl náramný víter, tak že nejenom vokna v dobře vytopeném pokoji byly namrzlý, ale i blato tak zmrzlé bylo, že lidé po něm choditi mohli ( farní kronika Písečná )
před svátkem sv. Máří Magdaleny ( 21. - 22. července ) povstala následkem průtrže mračen velká povodeň, jíž nebylo pamětníků. Na zámeckém prostranství plovalo dříví i všelikého nábytku množství nesmírné; vše bylo přineseno z blízkých hor. Podlahy v zámku v přízemí byly pod vodou a dobytek se zde nalézající byli nuceni vyvésti do prvního poschodí. Na lukách i polích byla škoda nesmírná. Hrůza tato trvala od 3 hodin s půlnoci do 2 hodin s poledne. (Gotthard Jos. Lašek, Častolovice nad Orlicí, jich dějiny a popsání. Z různých pramenův., 1881)
13. augusti t.r. počaly ruského císaře furneráci skrze Písečnou k Mejtu jecti a vezli munici, kořalku, krupky, czvybach a jiných dictualir, při kterých také něco kozáků bylo, na polích nadělali velké škody, celé luky vypásli a obilí kradli. jeden z nich Pavel Hasic zek umřel blíž zádušního kříže, kdež taky pohřbený jest (farní kronika Písečná)
Roku toho byl podzimek tuze mokrý, tak že lidi z věčího dílu otavy na lukách posekaný schnít nechat museli – zemáky mokrý domů vozili a pro mokro žita svésti nemodli. Potrava toho roku a obilí v prostřední ceně – žito 9 f., pšenice á 18 f., oves za 4 f. pytel, tj. 2 měřice (farní kronika Písečná)
... nastaly veliké marše vojenské po české zemi, že nikdo podobných nepamatuje. V naší vsi přišlo do každé chalupy po pěti i po šesti mužích : jedni odešli, druzí přišli a to trvalo až do žní. Pak přišli Prusové ... po nich přišli Rusové, Kozáci.... Všechno nám sebrali, snědli, pole pošlapali. Lidé byli povinni péct jim chléb a vozili jej za armádou. O dobytek, vozy přišli a některý soused ani se nevrátil.... (rychtář z Kněžic)
Od měsíce září celý podzimek stále pršelo. Lidé skrze ustavičné trampoty a zlé cesty mnoho o svůj dobytek přišli, poněvadž stále za armádou magacín a jiné potřebné věci vozit museli. V ten čas hospodář nic jinýho dělat nemohl, jen na transportu byl a hospodyně s čeládkou jen obilí na magacín mlátit a krme ní musela a pole větším dílem nevzdělané ležet muselo, avšak druhého roku hojné boží požehnání bylo. (Paměti Jana Špringara z Jeníkovic)
1814-1815 citelné mrazy od září do května, poničená úroda a ovocné stromy
1817 třeskuté mrazy, špatné počasí s povodněmi, velká neúroda
1818 – od července nesnesitelná vedra
1819 dne 27. června přišlo tak strašné hromobití a blýskání, že celý svět jinak nemyslel, než že nastává nová potopa světa“
velmi horké léto
1821 na jaře krásné počasí, květen studený, muselo se topit
1822 mimořádně teplé počasí způsobilo rekordně brzký začátek žní (v okolí Prahy už v červnu)
1825 v říjnu a listopadu pozorovali lidé na nebi kometu, o vánocích teplo, kvetly fialky
1826 – počátkem roku velké mrazy, mnoho sněhu, květen deštivý a studený
1827 – velké mrazy a vichřice zničily množství stromů, neurodilo se obilí
Rok 1828 byl špatným rokem. Léto celé propršelo, což mělo za následek špatné žně. Posečené a ještě stojící obilí v panácích začalo klíčit, přivezené za vlhka hnilo ve stodolách a co neshnilo, požraly polní myši, jichž bylo strašné množství. V lesích shnila stojící i posekaná tráva, rovněž tak otava. Naproti tomu se dobře urodily brambory. (Rudolf Seidl, Kronika obce Jedlová v Orlických horách)
Rok 1829 byl opět špatným rokem a ukazoval špatné žně. Zima vypukla tak předčasně, že zůstalo na polích mnoho brambor, které zmrzly. Dne l0. června padal prudký déšť, provázený prudkým větrem a přivedl obyvatelstvo na pokraj zoufalství. Zelené osení bylo odplaveno, pole roztrhána a také odplavena. Rozvodněné potoky strhaly a odnesly lávky a mosty... ( Rudolf Seidl, Kronika obce Jedlová v Orlických horách ), 10.-11.6. doložena povodeň i ve Vrbně pod Pradědem
ještě v červnu se nedalo pracovat na polích, pro pozdní zasetí nedozrál oves, zima nastala koncem října a velkými mrazy (někde až -30 C) a množstvím sněhu


K) OTEPLENÍ 1830 - 1875
1830 zima trvala do počátku února, následovaly velké bouře, povodeň na řece Jizeře
1831 epidemie cholery: Bylo však při tom mnoho předsudků, neb se veřejně mluvilo, že to je lidským nástrojem, že ty lidi byli od lékařů trávený. Ačkoliv se to veřejně mluvilo, však pro to předce žádný trestán nebyl. Bylo to ovšem kupodivu, poněvadž nikde slyšeti nebylo, aby byl nějaký pán, paní nebo kněz aneb bohatý sedlák zemřel, a vůbec jen chudé sprosté lidi umírali, a v některém stavení třebas tři neb čtyři mrtvá těla ležely. (V. Vorlíček z Hostína)
20.9.1831 – 5.5.1832 epidemie cholery na Moravě, v Čechách trvala od podzimu 1831 zhruba do konce srpna 1842
20.10.1831 cholera se objevila v Králíkách
1832 – v červenci a srpnu velká vedra, cholera v Solnici si vyžádala 29 obětí.
Rok 1833 byl deštivým rokem. Padající déšť nechal na loukách a v lese shnít trávu i seno. Obilí vyklíčilo v panácích na poli, obilí sklizené za vlhka shnilo ve stodolách. Poslední obilí se mohlo vázat suché teprve koncem října. ( Hieronymus Brinke z Jedlové v Orlických horách )
V posledních dnech prosince 1833 a od 1. až 4. ledna 1834 burácela po zdejším okolí taková vichřice, že střechy strhala a v lesích na hrůza let tak dříví pokácela“ (Almanach 100 let požární ochrany v Žamberku 1873-1973)
25.1.1834 nepřetržité deště a tání způsobily na Jizeře tzv. padesátiletou vodu
Podle údajů pražského Klementina byl r. 1834 poslední den s mrazem 27.3., teploty v květnu byly +5,20C nad dlouhodobý normál (Munzar, Pejml, Krška, „Meteorologie skoro detektivní“, Praha 1990)
Léto 1834 bylo všeobecně suché, neboť od konce března až do konce října nespadl žádný vydatný déšť. Všude vznikl citelný nedostatek vody. Nejvíce trpěli lidé, zvířata a mlýny, které musely zastavit provoz ... Obilí bylo předčasně zralé a jeho výnos byl proto mimořádně nízký. Pro nedostatek krmení museli zemědělci snížit stav dobytka o třetinu. Prodaný dobytek téměř nic neplatil." (Hieronymus Brinke z Jedlové v Orlických horách)
1835 – poslední den s mrazem 30.3., květen +3,80C Þ teplotně nadnormální (Munzar, Pejml, Krška, „Meteorologie skoro detektivní“, Praha 1990)
na mnoha místech epidemie cholery
14.10.1835 na obloze byla pozorována kometa s velmi dlouhým ohonem
1836 – velmi úrodný rok, dobré ceny obilí
krutá zima 1838-39 : „Dne 15. srpna z rána byl silný mráz na 3 stupně vysoký. Pomrzly docela natě zemáků neb bramborů, které více nerostly a protož byly malé co vlašské ořechy, plné vody a perné chuti k jídlu. Z tohoto roku až do nového bylo tuze málo sněhu. Napotom přišla tuhá zima, zem zmrzla až na 4 a 5 střevíců, tak že do nejlepších sklepů mráz pronikl a mnoho zemáků pomrzlo. Pak zase bylo brzy teplo a deštivo, brzy chumelilo a mrzlo. To bylo na zdraví lidské tuze škodlivé, povstalo z toho bolení v krku, hryzání v břiše, kašel a podivné nemoce“ (Paměti kominíka Vedřela z Bystrého u Poličky)
1840 – povodeň v Bruntále
1841 – mírná zima téměř bez sněhu, v létě nesnesitelná vedra
V roce 1842 se znamenat musí, že každý pamětník ... se nevynacházel, aby takový sucho pamato val, jak toho vejš napsanýho roku bylo, a sice tak to sucho velké bylo, že zřídka studně v Herálci byla, která by vodu držela. ten rok bylo obilí drahý ... (kronika obce Herálec)
… Vláha sněhová vyschla, jenom dvakráte něco málo pršelo a pak na začátku žní přišel déšť a od toho času až zase v měsíci září, ale nikdy více než tak na dva coule zem promokla, a proto nastal hrozný nedo statek, poněvadž erteple, kterými nynějšího času lid nejvíce živ jest, se neurodily, a kde vyrostly, od brouků sežrány, takže jenom šlupky z nich ostaly. Obilí, zvláště jař, se velmi málo urodilo, takže se na místě obilí trhati muselo, tak po jednom konci vejsevku jen pár snopů se sklidilo. Sena vyrostlo málo a otavy žádné a ani pastva na lukách nena rostla... (Jan Špringar z Jeníkovic)
rok 1842 byl tak suchej, že jsme neměly po jaře čím dobytek krmit, pro silný parna nic nerostlo, trávníky zčervenaly, tráva nerostla. A tak jsme jezdili do lesa a klestili jsme z buku haluze. A my jako děti jsme ty haluze vostřihávali a tím se krmil dobytek. A z jedlí jsme sekali haluze a ty se posekali a tím drobným se též krmilo. Neboť bylo tak velký sucho, že se taky voda v řece ztratila, že dřív, co bylo ryb a raků, ryby lekly i raci vyhynuli. Dobytek byl tak laciný, že byla kráva pěkná za 200 zl. šajnů a nebylo kupců aby se mohl dobytek prodat, a tak pár sousedů dohroma dy zabilo krávu nebo jalovici a když maso snědli, tak byl zas na řadě jiný a tak tuze dobytek "zmálil". Ve žních jsme chodili škubat oves s vikou, poněvadž to bylo krátký, k sečení to nebylo a tak jsme to trhali a krmili. Obilí bylo špatné, zvláště jařiny, jabka, zelí a řepa. Z toho nebylo skoro nic.(Petr Moravec, Kunčice 82)
1842/1843 mírná zima
1843 "... obdařil hory deštěm až nadbytečně, takže nebyla jen skromná sklizeň, ale naopak, země vydala velice požehnanou úrodu. Všechny druhy obilí byly laciné a na všechny lidi se dostalo..." (Pamětní kniha fary v Deštném)
V roce 1843 bylo mokro a ten rok začali černat jabka (brambory), lidi si toho nejdříve nevšimli a dávali to dohromady do sklepa a když to začalo ve sklepě hnít a smrdět, tak to museli vynášet ze sklepa a přebírat. Ten rok bylo přece pro dobytek dost píce, ale byla špatná, vymoklá a skoro shnilá. Obilí bylo málo a špatný, do mlýna se dávalo 1 měřice žita, 1 a ½ míry viky s ovsem a z toho se pak pekl chleba. Ten se drobil, že se musel nosit v košatkách, ten rok byl směsek viky s ovsem, jeden pytel - totiž 4 věrtele - za 25 zl. šajnů, neboť ten rok bylo draho, že mnoho lidí jedlo tak zvanou "křesnou mouku", to byla taková co se smetlo po mlejnici prachu, když se křesal kámen, co se na něm mlelo, tak ten smetený prach se našlapal a to se po křesání nasypalo a semlelo a tak to byla ta křesná mouka, která skutečně tak křestila jako by se rozemel písek. Nebo když byla řepa, tak nakrájeli ze řepy tolárky a upekli to a to měli místo dolků z mouky a ještě když to měli. (Petr Moravec, Kunčice 82)
"Dne 8. října k večeru přišlo strašné povětří. Neobyčejně bouřlivý orkán ze západu strhl nám a Karlu Venclovi z čp. 34 střechy se stodol. (Hieronymus Brinke z Jedlové v Orlických horách)
1844 dne 12.4. způsobilo teplé počasí intenzivní tání sněhu v Krkonoších. Labe se rozvodnilo a zaplavilo Hradec Králové s okolím., 22.5. povodeň u Vrbna pod Pradědem
"Dne 18. září byla průtrž mračen, která potrhala žitná pole, ležící len odplavila, strhala cesty v Jedlové a udělala je zcela nesjízdné. Na cestě z Huti ke kostelu na Jedlové jsou díry hluboké jako člověk." (Hieronymus Brinke z Jedlové v Orlických horách)
zima na konci roku mírná, téměř bez sněhu
1845 v březnu začal padat sníh, vytvořil vysoké závěje, léto a podzim studené a mokré
"Onemocnění brambor v tomto deštivém roce řádilo tak strašlivě, že větší díl shnil v zemi, ostatní byly skvrnité a jen nepatrná část se dala použít. Ze čtyř strychů zasázených brambor jsem sklidil jen šest strychů! K tomuto žalostnému stavu se přidružila všeobecně panující drahota. To při nedostatečných výdělcích vyvolalo mezi chudými obyvateli hor tak velkou nouzi, že nakonec nervová horečka mnoho lidí tak zlomila, že se odtud vystěhovali..." (Pamětní kniha fary v Deštném), drahota
V roce 1846 zase napáchala v Deštném mnoho škody povodeň. Od 22. ledna po pět dní tak silně pršelo, že Bělá i ostatní potoky se neobyčejně rozvodnily, poškodily mosty, strhaly a pryč odnesly lávky, vymlely louky a na mnoha místech je zanesly pískem a kamením. (Pamětní kniha fary v Deštném)
7.2.1846 obleva a vydatné srážky rozvodnily Labe a Orlici
1846 hladomor (i v roce 1847)
1847 - 14.6. povodeň ve Vrbně pod Pradědem
dne 14. července spadly krátce před 4 hod. ráno u Broumova dva železné meteority, jeden o váze 17 kg prorazil šindelovou střechu domku v klášterní cihelny mezi Broumovem a Křinicemi (prolétl místností, kde spaly tři děti, které tu zůstaly díky zavaleným dveřím uvězněny, nalezen byl ve sklepě), druhý dopadl na nedaleké pole
V revolučním roce 1848 panovala planeta Saturnus neb Smrtonoš a byl to rok strašlivý, všichni lidé byli poděšený, bylo mnoho strachu a lží a žádné bázně; neb jak o konštituci, o svobodě zaslechli a knížky s patentem sobě koupili, tak hned od té doby, totiž od měsíce března, na robotu nejel ani nešel. Kdežto měla robota trvat až do roku 1849, tak tento rok celý změnil, žádný se nic nebál a skoro hned napořád všechny zajíce sedláci na svých polích pobili... (Josef Dlask, Paměti)
na mnoha místech epidemie cholery

1849-1880 mimořádně suchá perioda s kulminací roku 1864 :
Od prosince 1849 do dubna 1850 za tuhé zimy na zdejších horách napadly takové spousty sněhu, že se v lese ani nedalo najít dříví srovnané do sáhů. Zvláště na pasekách museli do sněhu bodat tyčemi a dříví vyhrabávat. Okolo obydlí byly sněhové závěje, které ztěžovaly obyvatelům opuštění domova a potomní návrat, jakož i cesty z jedné vsi do druhé, což trvalo i několik dní. (Pamětní kniha fary v Deštném)
1850 – 21-23.2. velká větrná bouře na Vrbensku
1851 – 10.4. vystoupila řeka Morava z břehů a zaplavila města a obce podél svého toku
28.7. odpolední zatmění Slunce
1853 srpnové bouře poškodily ovocné stromy, koncem prosince větrná smršť u Vrbna pod Pradědem
1854. tento rok byl velice chladný.
na mnoha místech padal ještě v květnu sníh
V červnu postihla oblast mezi obcemi Tutleky, Dubí, Lhotka a Bezděkov průtrž mračen s kroupy, které zničily úrodu na polích a na stromoví nadělaly značné škody. Potok Štědrá se rozvodnil. Luka byla zaplavena. Byla velká neúroda a tím značná bída. v srpnu se objevila cholera, která zachvátila přes 40 lidí. Nejvíce byla postižena touto nemocí obec Slemeno. ( MVDr. Vlad. Fidler, JUDr. Josef Juza, Město Kostelec nad Orlicí v historických datech, 1994 )
- od května do srpna stihaly Jablůnkovsko na Moravě smrště, deště a povodně, na Moravě se rozšířil dobytčí mor
V roce 1854 postihla Bystré u Poličky velká povodeň, která byla způsobena „stržením mračna nad bysterským Panským lesem“. V krátké době byly všechny rybníky přeplněny a dravá voda se valila podměstím, strhávala mosty, kůlny a stodoly, takže „z městečka na podměstí žádného přístupu nebylo“ ( Karel Zámečník, Bystré, 1948 )
1855 – cholera, jež byla v předchozích letech lokálně zaznamenána, se značně rozšířila po celém území Čech
Po neúrodném 1854tém roce následoval rok 1855 velmi hladový, že se muselo obilí z kontribučenského městského špýcharu k mletí dáti a mouku mezi potřebný lid rozdati, což se po dvakráte stalo a rozdávána mouka byla. Potom v měsíci srpnu vynikla východní nemoc cholera po druhékrát ve dvaceti třech letech, tenkrát zase mnoho lidu nezemřelo, velmi prudce, že po rozstonání se v několika hodinách zemřel. Nejvíce zachvacovala staré lidi, prostředního i mladého věku, silné i slabé, žádného nešetříc. Kdo se rozstonal a pomoci rychle nehleděl, brzy zemřel.... Poněvadž nemoc v Kvasinách se velmi rozmohla, i v jiných vesnicích, tudíž lékařové se rozejíti museli a lid bez obsluhy zůstal. V městě solnici dospělých lidí a něco málo dítek pouze na choleru zemřelo od 20tého srpna do konce měsíce září 84 osob a v Kvasinách 48 osob a po projití září žádný pád cholery se více neukázal. V Litohradě a Ještěticích žádný na tu nemoc nezemřel. ( Kniha Bratrstva chóru literátského v Solnici )
1855-1856 tuhá zima od listopadu do konce dubna, v červenci 1856 velká vedra
1856 – tyfus v Lanškrouně, kterému podlehl i lanškrounský lékař Karel Hora a ranhojič Ignác Kausalius
1857 - šířila se pověst o nevyhnutelné srážce Země s kometou dne 13.6., osudný den pak proběhl klidně
ten rok byl taky mokrý a bylo draho. Kupovala se kokořice a ďály se krupky z ní a pekly se nadívajny, ale ty byly dobrý. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1858 tuhá zima bez sněhu, nepršelo do července, studny vyschly, málo píce
krátké zemětřesení na Moravě (Olomouc, Brodek, Přerov)
1860 byl suchý podzimek, že za celý jedenkrát pršelo (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
1861 zima … byla prý ve srovnání s jinými léty velice mírná. V měsících listopadu, prosinci a lednu spadlo jen málo sněhu, který v mimořádně teplém měsíci únoru zcela pohltily sluneční paprsky. Zato však tohoto roku nastalo mimořádné jaro. Sotva totiž v měsíci dubnu slunce osvobodilo zemi od jejího zimního šatu, mnoho pilných rolníků si pospíšilo a zaselo jarní osivo. Ale jak velké bylo jejich překvapení, když po jednom pěkném dnu se zima, sněhem a mrazem doprovázená, najednou vrátila zpět a trvala až do konce května! Osení však v průměru neutrpělo žádné škody.
Podobně jako zima, bylo také mimořádné léto. Vítr přihnal strašné krupobití, které 23. června změnilo tvář domova. Toto krupobití napáchalo veliké škody v přifařené obci Jedlové, z části také v Deštném a strašně potlouklo také v Kunštátě a Zdobnici ..." (Pamětní kniha fary v Deštném)
V r. 1861 se brzy jelo na pole, dne 17. března jsme už seli. Ten rok byl dobrý, žně byly pěkný, všecko se pěkně sklidilo, byl pěkný hrách a len, ten rok bylo lacino. (Petr Moravec, Kunčice 82)
(1861) 3., 4., 5. máje velké mrazy, že se orati nemohlo, sněhu padalo asi na čtvrtku; 18. máje padal sníh (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
(1861) V červnu vycházela kometa. 14. června velká bouřka, z které pršelo od 12 hodin z poledne, až do 6ti večer a povstala taková povodeň, že ji žádný nepamatuje, k Ubušínu vzala most po třetí, v Borovnici 2 chalupy (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
Roku 1861 strhla se nad městem Bystré u Poličky veliká vichřice, která strhla radniční věž a způsobila mnoho škod (Karel Zámečník, Bystré, 1948)
1862 – 5. února na večer bouřka s blýskáním; 10. března se oralo na poli vesměs (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
V r. 1862 byla velká zejma, mrzlo ustavičně až do sv. Josefa, pak bylo pěkně teplo, do velkonoc bylo zaseto, velkonoce byly 20. dubna. Byl na setí pěkný čas, obilí se pěkně podařilo a bylo lacino. Žito bylo za 5 zl. š. stříbra, pšenice 9 zl., ječmen 4 zl. 50 kr., oves 2 zl. 40 kr., jabka 1 zl. 20 kr. stříbra a brzo bylo zima. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1863 – 7. února krásné povětří, že včely z oulu vyletěly (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
Roku 1863 byla špatná zejma, jen samý mlhy, dne 23. března sme už seli, dne 21. dubna sem poslední zasel, ale bylo zima, v dubnu často chumelilo, v máji bylo tuze sucho, na Boží Tělo přišel mráz a všechny jabka omrzly a bylo celý léto tuze suchý. Žně byly pěkný, obilí se suchý dostalo domů, jen že ho bylo málo. Jablek bylo hodně, ten rok bylo lacino a brzy se nachumelilo. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1863 – 1. až 4. června velké mrazy, že zemáky zmrzly, na to velké sucho, že od jara nepršelo, z čehož obilí jarní vysychalo; 19. a 20. července velké mrazy, že zemáky podruhé zmrzly. Rok 1863 byl náramně suchý, jak jej lidé nepamatovali, seno uschlo na stojatě a otavy se nesekaly (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
R. 1864 bylo tuze zima a od Novýho roku až do 23. ledna byly takový mrazy, že dobytek pomrz, jabka ve sklepech pomrzly. Ale brzy se selo, dne 13. března sme už sely, ale přišla zima, na jaře dne 7. až 9. dubna tak se chumelilo, že byly velký zámětě a tak mrzlo, že se jiskřilo. A trvalo to do 19. dubna a pak bylo špatný léto, obzvláště byly špatný žně, žito bylo všecko vzrostlý, žně tuze dlouho trvaly, poslední oves sem přivez dne 27. září. Jabka se pěkně vykopaly a bylo jich hodně, ten rok bylo lacino. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1864 – 8. a 9. dubna napadlo sněhu a mrzlo, že místem zároveň se střechami bylo. 1. a 2. máje napadlo 1/2 čtvrtky sněhu. 1. až 4. října velké mrazy, na stojaté vodě byl led na prst tlustý (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
R. 1865 byla zejma tvrdá, ustavičně mrzlo a dlouho trvalo, dne 18. dubna sme teprve začali sejt a jaro bylo suchý, po slední sem zasel dne 4. května, za celý jaro teprv dne 10. května zapršelo. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1865 – 28. března zima 22 stupňů, 30. března napadlo moc sněhu, 23. a 25. máje dvě bouřky, že všechno pole zebralo a nesmírné rokle nadělalo (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
(1865) 16. května napadlo sněhu, že z hor skutečně na saních pro památku přijížděli do Kyšperka na pouť a kdy skutečně nedaleko Kyšperka zmrzl jistý člověk. (z pamětí Františka Krejsy, Kunčice 19)
1866 válečné operace na českém území, okupace vět šiny území pruskou armádou
R. 1866 byla zejma špatná, samý mlhy a deště, ale sněhu tuze málo, dne 3. dubna sme už sely, jaro bylo pěkný, dobře se selo a dne 21. dubna sme měli zaseto a bylo pěkně. Dne 10. května sem přimašírovalo vojsko. Regiment Rosbach - Poláci - dne 26. června táhlo vojsko na hranice do boje a to sme tu měli "Štaj ři - husaři", ale ty tu dlouho nebyli, 1 nebo 2 dni "furweizna" atd. Ale Rosbach Regiment celých 8 neděl. Pak po válce u Hradce přišli Praizi a ty tu byli celých 9 neděl, jedny odešli a druhý přišli. Nejhůř bylo, když sme spisovali dobytek, lidi nadávali, že dobytek nedaj, to sme museli jim všecko vysvětlit, že se jim neveme než v čas potřeby, když by se nedostávalo maso pro vojsko, tak teprv že by ho musili dát a že se jim dobře zaplatí. Šlofgeld sem musel pro celou obec vyplácet, kvartýry dělat a ustavičně být u starosty. Ten rok se tuze málo podařily jabka, sázeli jsme jich půlčtrnácte pytle a nakopali sme jich 11 pytlů. (Petr Moravec, Kunčice 82)
cholera v Čermné – 170 nemocných
(1866) 21. máje napadlo sněhu, že na kopcích ležet zůstal, z 21. na 22. velký mráz, že byl led na čtvrt coulu. Rok 1866 byl nešťastný nejen skrz vojnu s Prusem, ale také skrze mraze v máji, tekže všecko zmrzlo a na mnohých místech žita posect se musely (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
1867 krupobití zničilo úrodu
V roce 1867 zase udeřily mrazy ještě 24. a 25. května a obalily lesní stromy pořádnou námrazou. Zároveň napadlo ještě čtvrt lokte sněhu. (Pamětní kniha fary v Deštném)
V roce 1867 zima byla nestálá, dne 12. dubna sme teprve začali sejt, špatně se selo, v květnu teprv přišla zima, 24. května se tuze chumelilo a ostal sníh ležet, květ na stromoví pomrz, přede žněma spadlo mnoho krup a ostali přes 1 den ležet a tuze nám potloukli žito. Rok byl celý studený a brzy přišla zima, ten rok bylo draho.. (Petr Moravec, Kunčice 82)
Roku 1868 byla zejma prostřední, dne 3. dubna sme seli, v setí se zas chumelilo. Léto bylo suchý, takže za 16 neděl jednou zapršelo. Obilí se špatně podařilo, jen jablek bylo hodně. Podzim byl dobrý, proto tak tuze draho nebylo. (Petr Moravec, Kunčice 82)
(1868) 22. května byla velká povodeň od Borovnice, že všecka luka zatopila, podobná od roku 1848… 20. října velká bouřka… 7. prosince velké povětří, které náramné škody v lesích udělalo, střechy strhalo, v lesích tak dříví leželo jedno přes druhé, že takovou spoušť žádný nepamatoval… Vánoční svátky byly tak krásné, jako v letní čas, slunce svítilo a telo bylo, 30. prosince někteří sousedé orali, což trvalo delší čas, takže se myslelo, že ani žádná zima nebude… Rok 1868 byl náramně suchý a úrodný. Leden a únor (1869) byl náramně pěkný, takové teplo, jako v létě, někteří sousedi orali. (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
V r. 1869 zejma zprvu nebyla zlá, až teprve v únoru mrzlo, dne 23. března sme začali sejt, pěkně se selo, poslední sem zasel dne 19. dubna, léto bylo více suchý než mokrý, obilí se tak pro středně podařilo a draho nebylo, ale přišla brzy zima. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1870 – 3. dubna se jezdilo na saních (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
1870 – koncem června bylo několik dní v Čechách chladno a sychravo, v Krkonoších padal sníh
13.10. – větrná smršť (tornádo) nad Brnem (Bylo to ... několik minut před 2. hodinou odpoledne, když se náhle tak setmělo, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova kláštera ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět tak, že dveře zavřené na kliku se otevřely, těžké kusy nábytku se posunuly a místy padala omítka ze stropů a zdi. K tomu se přidružil zcela nepopsatelný hluk, skutečná pekelná symfonie, provázená řinčením okenním tabulek, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější stěnu místnosti. .... Naštěstí toto pekelné divadlo po několika okamžicích skončilo; odhaduji ho na 4-5 sekund ... Škody, které tromba způsobila, jsou značné ... Nejvíce utrpěl jeden pruh, asi 3 sáhy (cca 6 m) široký, z něhož je dobře patrná její dráha. Volně ležící předměty, které se v něm nacházely, byly neodolatelnou silou vymrštěny vzhůru ve směru rotačních tangent...Prázdné sudy, klády, prkna atd. létaly vzduchem jako stébla slámy ... – zápisky Gregora Mendla, viz „Meteorologie skoro detektivní“ Praha 1990)
dne 25.10. se nad Prahou objevila rudá severní záře ( pozorována i v Brně Gregorem Mendlem ), následujícího dne od půl čtvrté zuřila nad celými Čechami vichřice (zničila ohromné plochy lesních porostů na Šumavě)
1870 – 26. a 27. října … náramná vichřice, která velké škody v lesích nadělala ano v okolních obcích střechy strhala
R. 1871 byla zima tak prostřední, jaro bylo víc vlhký, dne 21. března sme už seli, léto bylo tak prostřední, podzim víc suchý. (Petr Moravec, Kunčice 82)
V noci z 18. na 19. června zdevastovala silná bouře celý železnobrodský okres
1872 byla zejma špatná, dne 12. března sme už seli, ale špatně se selo, bylo mokro, poslední sem zasel dne 21. dubna, tak bylo pěkně teplo, tráva pěkně rostla, že po sv. Jiří už se sekla. Léto nebylo mokrý, obilí se pěkně podařilo, jabka prostředně a bylo lacino. (Petr Moravec, Kunčice 82)
v Čermné zemřelo 30 lidé na neštovice
1872 byl úrodný a dobrý rok (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
1873 – Leden byl náramně pěkný a teplý. 7. ledna při teplém a slunečném počasí koulely se v radnici kuželky na zahradě.; 15. ledna létaly včely z oulu a prášily se… Měsíc květen byl velice mokrý… 17. června povětroň (meteor) neobyčejné krásy a velikosti v úterý ve 3 čtvrtě na 9 hodin viděn ve vzduchu, jak se rychlostí velkou nesl od jihovýchodu k severozápadu. Na dráze, kterou letěl, zanechal bílý pruh, který napřed přímý, pak ale klikatý asi půl hodiny viditelný byl. Že tento přírodní zjev zavdal nerozumným a pověrčivým lidem hrozným řečem jest pochopitelno. (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
R. 1873 zejma bylo skoro celá bez sněhu a teplá, dne 20. března se už selo, jaro bylo víc suchý než mokrý, poslední sem zasel dne 15. dubna a byla pořád zima, léto studený, žito málo sypalo, jablek bylo tak prostředně, ten rok bylo draho. (Petr Moravec, Kunčice 82)
V r. 1874 byla zejma tuhá, mnoho sněhu, trvala zima až do Matičky Boží. Dne 4. dubna sem byl poprvé na poli, pěkně se selo, léto bylo pěkný, obilí taky, jablek hodně. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1874 – 18. května v pondělí před svátky o jimramovském jarmarku byla taková chumelenice, že se vykládat nemohlo, takže se jarmark držeti nemohl… Rok 1874 byl náramně suchý, leny se neurodily, následkem toho peněžitá nouze následovala (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
Roku 1875 byla zejma krutá, jabka ve sklepích pomrzly, byl mráz, že šindele na střechách bouchali. Teprve dne 12. dubna sme byli poprvé na poli, poslední sem zasel 1. máje, léto bylo dobrý, sena se hodně urodilo, ale obilí se špatně podařilo, jabka též špatná. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1875 – 6. června velká bouře, skrz kterou most k Ubušínu stržen a od vody odnesen byl … Rok 1875 byl prostředně úrodný, však ale skrze laciné hospodářské výrobky velká peněžní nouze nastala. (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
5.12.1875 uvázl nákladní vlak na sněhem zavalené trati od Hradce Králové v Blešně, pak s výpomocnou lokomotivou se dostal před nádraží v Třebechovicích a teprve třetí lokomotiva jej dopravila do stanice.
Podle novinových zpráv bez přestání chumelilo od 22.11.1875 až do 6 ledna 1876.
R. 1876 byla zima tuhá, pak měklo, sněhu bylo málo, do sv. Josefa bylo po zejmě. Dne 30. března se už selo a byl pěkný čas, léto bylo tak prostřední. Podzim byl mokrý, jabka tuze černali a bylo bez sněhu až do Novýho roku. (Petr Moravec, Kunčice 82)
Rok 1876 byl prostředně úrodný, peněžitá nouze byla velká, jabka (tj. brambory) hnily ve sklepách. (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
R. 1877 byla zejma tak prostřední, dne 27. března se už selo, ale v setí přišla zejma, chumelilo se. Poslední sem zasel dne 20. dubna, léto bylo úrodný, obilí a jabka se pěkně udařily a bylo lacino (žito 7 zl., pšenice 9 zl., ječmen 6, oves 3,5, jabka 1 zl.) (Petr Moravec, Kunčice 82)
31.5. v poledne se nad Zábřehem strhla strašná vichřice, která vyvracela i nejsilnější stromy
1878 – 8. března velká bouřka s blýskáním a hřměním (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
R. 1878 byla zejma tvrdá, 2. března byla velká voda. Léto bylo úrodný, obilí se podařilo a jabka byla též laciná. (Petr Moravec, Kunčice 82)
R. 1879 byla zejma špatná, měkká, málo sněhu, ale mokro. Dne 10. dubna se už selo. Ten rok byl celý mokrý. (Petr Moravec, Kunčice 82)
6.6. na Vrbensku velká povodeň

prudký nárůst srážkové činnosti 1880-1900:
Rok 1880 byl méně chvalný a prostředně úrodný, bouřky a povodně řádily strašně na Moravě (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
R. 1880 byla zejma zprvu krutá, dne 4. března přišla tak velká voda, že ji měli u řeky ve světnicích až na půl lokte, mosty nám sebralo i lajce, že už přes 30 roků taková voda nebyla. 26. března sme byli poprvé na poli, poslední sem zasel 22. dubna, léto bylo víc mokrý, obilí tak prostředně se podařilo, ale jabka špatně, bylo draho. (Petr Moravec, Kunčice 82)
"...Dne 29. května ve čtyři hodiny odpoledne přiletěla od jihozápadu větrná smršť s deštěm a krupobitím, která během desíti minut napáchala nesmírné škody. V Mnichové vichřice odnesla u myslivny přístřešek od studny, vyvrátila silnou lípu, stojící vedle stodoly Sebastiána Michla v Deštném čp. 43, u hřbitova stojící obecní stavení čp. 42 úplně zničila, na severní straně fary strhla velký kus střechy i s latěmi, smetla oba komíny, vytloukla téměř všechna okna - u fary 28, u kostela 10 okenních tabulek, přístřešek nad studnou zcela rozmetala a tak zničila, že zároveň zavalila i studnu vzadu na zahradě za farou. Vichřice odnesla jednotlivé kusy dřeva i dveře ke škole a na vedle ležící farní pole. Síla vichřice byla taková, že odnesla prkna a latě ze zničeného obecního stavení až na střechu věže, kterou rozbila a na níž potom tyto jednotlivé kusy dřeva pevně uvázly.
Orkán také odnesl se školy celou východní část střechy a málem i celý strop, takže řídící učitel se musel vystěhovat, protože škola se stala neobyvatelnou." (Pamětní kniha fary v Deštném)
Ten rok po tři soboty, a sice 22. června, 3. a 10. července postihlo naši obec krupobití. Z toho 3. července o desáté hodině večer, ač se říkalo, že kroupy v noci nepadají. Za blesků a hromobití cvrnčela rozbíjená okna a kroupy jako holubí vejce až doprostřed světnice vichrem hnané padaly. Škoda na úrodě v části katastru byla 60 %, v nejpostiženějším díle až 90 %. Zajímavé bylo, že všechna tři krupobití vždy jinou část katastru zastihla. – Od té doby potlouklo u nás vícekráte, 1881, 1888, 1897 a 1914... (zápisky rolníka Jana Millera z Podmokel)
5.8. doložena průtrž mračen ve Vrbně pod Pradědem
R. 1881 byla zejma tuhá, pořád mrzlo až dne 26. března začalo pršet a přišla velká voda, že sme se stra chovali, že zas vezme lajce a mosty. Dne 4. dubna sem byl poprvé na poli, špatně se selo, léto bylo mokrý. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1881 – 12. května napadlo sněhu, zůstal celý den ležeti… Rok 1881 byl úrodný na všecky druhy obilí (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
Rok 1882 byl tuze mokrý tak, že obilí skoro všecko na poli porostlo, k prodání to nebylo, tím nouze o peníze nastala (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
1883 deštivý a bouřlivý rok
1883 – 24. června velká povodeň následkem ustavičných dešťů… Rok 1883 byl úrodný, obzvlášť zemáky se urodily (Kronika A. Ženatého 1859-1885)
1883 "...Když autor tohoto zápisu ležel na pohovce, uslyšel silný hřmot a pocítil i otřesy země. Když pohovka zapérovala, myslel, že se v kůlně sesypalo všechno dřevo. Byly dvě hodiny 35 minut odpoledne. V novinách pak byla uveřejněna zpráva o zemětřesení od Krkonoš až po jih k Rokytnici." (Pamětní kniha fary v Deštném)
R. 1884 byla zejma tak špatná, skoro celou málo sněhu, obilí se dost podařilo i jabka a bylo lacino. (Petr Moravec, Kunčice 82)
R. 1885 byla zejma tvrdá, ale bez sněhu, ustavičně mrzlo, vozili sme led, ale na vozech, až v březnu se trochu chumelilo a tase tálo, ale bylo sychravo. Pěkně se selo, 20. března sem byl poprvé na poli, 13. a 14. května byly velký mrazy. V červnu byly též mrazy, že jabka omrzly. Léto bylo víc suchý a studený, ze celý léto nenamoklo, až teprve v září. Sena bylo málo, pořád bylo sucho až do vánoc, ale obilí se pěkně urodilo. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1886 nevyrovnaný rok. V zimě velké množství sněhu, vánice ještě v květnu, v červenci tropická vedra, podzim mírný
1887 velké množství sněhu
R. 1887 byla zejma prostřední, mrzlo, dne 8. dubna sem byl poprvé na poli, bylo pěkný jaro, pěkně se selo, bylo spíš vlhčeji. Léto bylo víc suchý, sena pěkný, obilí též, jablek bylo hodně. Po 12 pytlech sme jich 140 pytlů nakopali. (Petr Moravec, Kunčice 82)
1888 Počátkem března nastala z hojného sněhu velká povodeň. Dne 10. března začala voda z Orlice stoupati. Dne 11. vzala dolní most (nyní železný) o polednách, potom i horní lávku u Vyhnálkových. teprve 13. března o třetí hodině povodeň přestala.Poněvadž se hnaly ledové kry, byly mnohé domky na podměstí v nebezpečí… (Almanach 100 let požární ochrany v Žamberku 1873-1973)
R. 1888 byla zejma tuze krutá, mrzlo a mnoho sněhu se nachumelilo tak, že se nemoh pro sníh nikdo nikam dostat, ve sklepích jabka pomrzly. Dne 10. března byla velká voda, že ji měli blíže u řeky v chalu pách až ve světnicích a zas se tuze chumelilo a nadělaly se velký zámětě. 3. dubna sme vyjeli poprvé na pole, 6. dubna se zas chumelilo a zas nadělaly velký zámětě. Dne 20. dubna o 5 hod. odpolední přišla velká bouřka a padaly tak velký kusy ledu, že lidi i dobytek byl-li na poli, tak potloukly, že z toho až onemocněly. Květ na stromech pomrz, ječmeny pomrzly a pak bylo velký sucho, tráva nerostla a nebylo čím krmit, do bytek byl laciný, kráva až za 45 zl. Ten rok škodil tuze na jaře na žitách sníh, červen, červenec byly tuze mokrý a studený, seno se dosušovalo ke konci července a jetely tuze špatný. Žně byly pozdě, všecko vy moklý a vzrostlý, pak přišly brzy mrazy, na sv. Václava bylo tak zima, že šli lidi v zimníku do kostela, jabka se špatně kopaly a bylo jich málo, obilí ale pěkně sypalo, po jednom mandely až 3 věrtely žita, také nebylo drahé a bylo beze sněhu až do vánoc. (Petr Moravec, Kunčice 82)
v zimě velké množství sněhu (snad nejvíce za posledních 20 let)
R. 1889 zejma sprvu mírná, až teprve v únoru se nachumelilo, sněhu velký zámětě a mrzlo, až teprve 14. dubna sme jeli na pole a bylo mokro, furt pršelo až 18. dubna bylo trošku lepší, ale zima a dlouho se selo, léto bylo bouřlivý, v červenci se teprve sušily sena a přišla v červen ci velká bouřka od hor a kroupy nám potloukly žita a natě na jabkách zpřerážely, ječmen a jarý žita byly pak špatný, ale hrachu to neuškodilo, ten pak zbujněl. Žně byly špatný, často pršelo. 22. srpna odpoledne přišla bouřka a pa daly kroupy, potloukly oves, ale nám tak tuze nepotloukly obilí. Dost dobře se podařilo, jablek bylo též hodně, nebilo draho. (Petr Moravec, Kunčice 82)
21.8. způsobilo silné krupobití velké škody na Moravě
R. 1890 byla zejma sprvu měkká, dne 20. ledna v noci přišla tak hrozná bouřka, tuze se blejskalo a hřmělo, pak se plácalo tak se sněhem, celý leden bez mrazu, až teprve v únoru trochu mrzlo. Dne 18. března se začalo už sejt, sprvu se pěkně selo, bylo pěkně, 8. dubna začalo pršet a pršelo pořád, že sme nemohly sejt, poslední sem zasel dne 19. dubna, žita byly tuze pěkný, léto bylo vlhký, na začátku června už se sušily sena a byly často bouřky, v červnu přišla tak velká voda, že co bylo u řeky na lukách posečeny sena, tak je voda odnesla a co byly sena v kupkách tak se zkazily, poněvadž bylo mokro, jabka se špatně podařily, obilí se ještě urodilo, jen se špatně sklidilo. Ale draho nebylo. (Petr Moravec, Kunčice 82)
7.8. stouply následkem průtrže mračen přítoky Vltavy. Během následujících dní byly velkými živelnými pohromami stiženy celé Čechy; počátkem září 1890 ničivá povodeň v Praze.
R. 1891 byla zejma, tuze mrzlo až do sv. Matěje a pak teplo a tálo. 8. března byla velká voda, teplo, dne 14. dubna sme byli poprvé na poli, ale jaro bylo mokrý, špatně se selo, poslední sem zasel až v máji. (Petr Moravec, Kunčice 82)
deštivé léto (jen 5 dní nepršelo), žně velmi špatné
R. 1892 zejma byla tak prostřední, ale bylo málo sněhu, poprvé sem byl na poli dne 28. března, pěkně se selo, byl pěkný čas, poslední sem zasel dne 23. dubna. Ten rok byl velice úrodný všecko se pěkně podařilo, žito sypalo až 3 věrtele z mandele. (Petr Moravec, Kunčice 82)
Naopak Vincenc Vašíček v práci „100 let železniční tratě Praha – Hradec Králové – Letohrad“ uvádí, že v lednu 1892 pro mnoho sněhu a závěje uvázly vlaky na trati Lichkov – Mezilesí. I nákladní vlak, který byl za ním vypraven, musel na trati zastavit. Vyžádaný pomocný stroj s pluhem měl těžkou práci než se spoustami sněhu dostal k osobnímu vlaku, který se tak opozdil o 4 hodiny.
Průtrží mračen 10.6.1892 byly potrhány hráze železniční trati u Litic a mimo to došlo k sesuvu půdy se stráně na trať. (Vincenc Vašíček „100 let železniční tratě Praha – Hradec Králové – Letohrad )
v Čermné zemřelo 64 dětí mladších 6 let na neštovice
R. 1893 byla zima nestálá, plískavá ale zima, jaro bylo víc suchý než mokrý, dne 1. dubna sme už seli, ale často se chumelilo, bylo zima a sucho, celý duben nezapršelo, léto bylo studený a suchý a brzy bylo zima, v září přišly mrazy a na jabkách pomrzla nať a bylo jich málo. ( Petr Moravec, Kunčice 82 )
Rok 1894 byla zejma tak prostřední, až ke konci února obleva. Dne 29. března sme začali sejt, byl pohodlný čas na setí, nebylo sucho ani mokro, v dubnu pěkně zapršelo. Dne 3. května na Boží vstoupení přišla bouřka a padaly kroupy a naďála mnoho škody, sebrala mnoho pole, louky zanesla, cesty to strhalo. Dne 30. dubna už vymetaly žita a už se sekla tráva v zahradách a dne 14. května přišla zas bouřka, padaly kroupy a naďálo to mnoho škody na poli. Ten rok bylo brzy po žních, obilí se pěkně podařilo a bylo lacino. (Petr Moravec, Kunčice 82)
Roku 1895 byla zejma, hned po Novým roce tuze chumelilo, nadělaly se velké zavětě. Dne 9. dubna se už selo, bylo pěkně, jen škodil sníh na žitách, dne 2. května sem poslední zasel. Ten rok byly tuze pěkný sena a jetele, že to neměly lidi ani kam dát. Žito bylo pěkný a všecko obilí, ale jabka špatný. Ten rok bylo lacino (obilí), ale dobytek drahý. (Petr Moravec, Kunčice 82)
R. 1896 byla zejma tak prostřední, ale málo sněhu. Brzy bylo teplo, dne 24. března sme byli poprvé na poli, už se selo, ale celý duben byl mokrý, dne 29. dubna přišla tak velká bouřka a padaly kroupy. Bylo mokro, že se nemohlo na poli dělat, sena se nemohly sušit, teprve v červenci. Žně byly pozdě, žita všecko vymoklý. Dne 31. srpna přišla tak velká bouřka, že sme nemohli přes lajc na druhou stranu.
Roku 1897 zima měkká, jaro mokrý, dne 4. dubna sme začali sejt a selo se až do května. Léto mokrý, žně špatný, ale podzim více suchý než mokrý. Ten rok bylo žito m. c. 8 zl., pšenice 12 zl., ječmen 6 zl. (Petr Moravec, Kunčice 82)
počátkem října napadlo velké množství sněhu
R. 1898 byla zima krutá, ale beze sněhu, samý led, že se mnoho lidí potlouklo. Rok byl dobrý, obilí se pěkně podařilo. (Paměti Petra Moravce, Kunčice 82)
1899/1900 – na přelomu roku teplo, v lednu kvetly květiny, v březnu napadlo mnoho sněhu, zima trvala do dubna


L) OCHLAZENÍ 1900-1945
suché období 1900-1910 (nejméně srážek r. 1904)[3] :
1901 ve čtvrtek 10. ledna po třetí hodině ranní se probudilo obyvatelstvo Říček u Ústí nad Orlicí okolním otřesem půdy. Záchvěvy byly provázeny příšerným duněním, jako by hučel vlak po mostě; zuřila vichřice. Přitom byla jasná, měsíčná, mrazivá noc. Nárazy byly krátké, rychlé, jako při velmi prudkém zahřmění. Směr se nedal zjistit. Otřásání trvalo deset vteřin, dunění pak doznívalo o něco déle (Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995)
V noci na 19. dubna 1903 uvázl ve spoustách sněhových nedaleko Žamberka vlak jedoucí z Kyšperka ku Hradci Králové a ani třemi rychlíkovými lokomotivami vypravenými na pomoc se nepodařilo sněhovou stěnu prorazit. Teprve po několika hodinách ... se podařilo obnovit provoz na této trati. (Vincenc Vašíček „100 let železniční tratě Praha – Hradec Králové – Letohrad“)
od 17. do 20. dubna stále sněžilo
1905 17.1. přerušila prudká vánice železniční dopravu na Českomoravské vysočině
1907 velmi teplý rok
14. července následkem slušné průtrže mračen, zvedla se hladina řeky Tiché Orlice tou měrou, že mnoho sousedů (na Kunčicích u Letohradu) muselo se vystěhovat. (Paměti Petra Majvalda, Kunčice 8)
1908 – léto a podzim velmi suché

vlhké období 1911-1928 :
1910 v zimě zemětřesení s centrem v Harachově, patrné až v Rýmařova
1912. V Kunčicích dne 12. dubna 1912 byl mráz 4° C pod nulou, chumelilo celý den. (Paměti Josefa Lesáka, Kunčice)
Největší bída byla v roce 1917, v tom roce byla moc krutá zima, tak že voda v řece téměř všecka vy mrzla a led byl až na samém dně, vyhynulo následkem toho mnoho ryb a ptactva a zvěře mnoho pomrzlo a trvala zima bez oblevy až do polovice dubna. V tom roce byli velikonoční svátky 11. A 12. dubna, na bílou so botu se ještě celý den silně chumelilo, takže když jsme šli domů z pre sování sena po orlické silnici, jel před námi Krejsa z Orlice na saních a mi za ním po kolena sněhem a pěšky, aby nám nebyla zima (zvál nás ať si sednem).
Na pole mi jsme jeli poprve až 23. dubna, pak se najednou oteplilo, dobře se zaselo a brzy čas sloužil, ale - pak nezapršelo vůbec nic od toho jara až 13. července s bouřkou.
Byla neúroda, ten rok sena nebyla téměř žádná, jen na vlhkých loukách, trochu řbluchanu obilí pode schlo, předčasně se kosilo, já sám jsem už 22. července oral režnisko na Ostrově. Z takové neúrody měli jsme velké obavy a válka k tomu. Každý se strachoval, co bude ještě s brambory, neb v tom suchu i na nich nať vadla, ale pak když v srpnu se začaly sem tam kopati, byl každý překvapen, co bylo bramborů, ale také se moc na polích jich kradlo. (Paměti Isidora Moravce, Kunčice)
1918 epidemie španělské chřipky
v Čermné onemocnělo 14 osob, 8 zemřelo
Po předčasné zimě r. 1920, kdy na Vše svaté bylo již po kolena sněhu a mrzlo jako v lednu a na poli zů stalo mnoho nevykopaných brambor (kopali se na konec ledna a v únoru), kdy sníh stál a oteplilo se, přišlo jaro 1921, dost pozdní a suché. A suchý byl pak celý rok (Paměti Isidora Moravce, Kunčice)
Po značném suchu snesla se v pondělí 11.5.1925 odpoledne ke 4. hodině nad krajinou bouře s prudkým lijákem přes dvě hodiny trvajícím. Nesmírné proudy hrnuly se se svahů a brzy rybník u mlýna přeplněn vodou, jež valila se dravým proudem přes hráz a přeměnila vyschlý potok v širokou prudkou řeku....(kronika obce Poděšín)
4.-6.8. bylo Československo postiženo prudkými lijáky, jenž vyvolaly rozsáhlé povodně
Počasí v roce 1926. Zima normální. Jaro velmi studené a deštivé. Z 9. na 10. května velký mráz. V červnu tři neděle prší. Léto chladné, úroda obstojná. Podzim normální. (kronika obce Poděšín)
Počasí v r. 1927. Zima velmi mírná. Březen krásný. V dubnu chladno a deštivo. O velikonocích, ač připadly do polou dubna, je zima a padá sníh. Květen studený. V druhém týdnu měsíce května značné mrazy. Největší ze 12. na 13.. Květ pomrzl. Lípy nekvetly. Léto suché. v červenci několik dní prší. Tím zachráněny brambory. Podzim normální. Bramborů se urodilo mnoho. Obilí sype méně, ale dobře platí. Ovoce málo. (kronika obce Poděšín)

suché období 1928-1935:
Počasí v r. 1928. Zima tuhá, ale bez sněhu. V první polovici března napadl sníh a mrzne. 15.-17. velké mrazy, 15 pod nulou. Březen a duben studený. 12. dubna v 11 hod. dopoledne silná bouře. Ze 14. na 15. značný mráz a sněží. 17. dubna napadlo mnoho sněhu. Na silnici k Záborné závěje až 1 m.. Sníh leží jako v zimě, mrzne. Do pole se nemůže. Květen velmi chladný a deštivý. Stromy hojně kvetou, ale květ pro chladna nemůže se dobře rozvíti, oplodnění též ztíženo. Červen nebyl o nic lepší měsíců předcházejících. teprve v posledních dnech června nastala horka a trvala nepřetržitě po celý červen a srpen. Od r. 1911 nebylo takového sucha a veder. v některých dnech ukazoval teploměr 44-50 stupňů ( teploměr zavěšen na besídce ve školní zahradě ). Následkem tohoto sucha rozmnožily se velice housenky a můry a ohrožovaly úrodu lnu a řepy. Někteří rolníci provedli záchrannou akci stříkáním roztoků chemických... celkem s nevalným výsledkem. Radikálně zakročili špačci, kteří horlivě sbírali housenky i kukly. První vydatný déšť 16. srpna trval přes dvě hodiny, druhý déšť 28. srpna od dvou do tří hodin, a pak drobnější. Obilí vyniká neporušenou jakostí, neboť průběh žní nebyl rušen deštivým počasím. Úroda ovoce celkem uspokojivá, úroda brambor slušná. (kronika obce Poděšín)
Zima v r. 1929 byla tuhá, že není takového pamětníka. Mrazy začaly již před vánocemi a trvaly nepřetržitě až do druhé polovice února. V té době nebylo nejmenší oblevy, sněhu mnoho. Mrazy přes 29 stupňů nebyly žádnou vzácností, ale největší jsou v prvé polovině února, kdy dosahují přes 30 stupňů a 11. února ukazuje teploměr u nás -38 stupňů. ... Nouze o uhlí nesmírná, poněvadž abnormálními mrazy jsou zásoby vyčerpány, sta vlaků vyřazeno, jiné váznou v závějích a doprava tak stlačena pod normální stav. Vlaky přimrzají ke kolejnicím.... průmyslové závody se zavírají, obchod ve městech vázne. Školy jsou na rozkaz MŠ zavřeny. Co chvíli přinášejí noviny zprávu o nalezení zmrzlého člověka. Hrozně řádí mrazy mezi zvěří. Ptactvo, zajíci i srnci hynou...Nouze o vodu je veliká. V druhé polovině února mrazy poněkud polevují, ale důsledky trvají dále. Led na řekách dosahuje tloušťky 1 m.... Jsou vážné obavy z náhlé oblevy a povodní....Ke konci února opět mrazy až 28 stupňů, k tomu padá sníh. Doprava opět vázne. Začátkem března to samé. Březen i duben chladný. Jarní setba připadla na začátek května. Velkými mrazy utrpěly stromy nesmírně... na nechráněných místech pomrzly... Měsíc červen, kdy se střídaly teplé dny s hojnými dešti, byl velmi přízniv vzrůstu plodin. Žita napadená plísní sněžnou, přisadila a byla k očekávání dobrá úroda obilnin, pícnin i okopanin. Měsíc červenec se vyznačuje tropickými vedry. Teploměr ukazuje před 40 stupňů. kdyžto loňská vedra míjela beze všech srážek, letošní vedra přinášela zkázonosné bouře, větrné smrště s krupobitím na všech stranách. (kronika obce Poděšín)
Večer 4. července 1929 způsobila smršť ohromné škody v lesích, zatarasila stromy trať u Týniště na několik hodin. (Vincenc Vašíček „100 let železniční tratě Praha – Hradec Králové – Letohrad“)
Počasí srpnové bylo dosti příznivo sklizni. Zvláště ovsy sklizeny velmi dobře a otavy v září též. Ceny plodin zemědělských tohoto roku velmi nízké. (kronika obce Poděšín)
Velmi teplý duben 1930 růst plodin značně urychlil a červnová vedra zrání také uspíšila. Průběh žní však byl nepříznivý. Poslední týden v červenci nastaly dešťové přeháňky, které se počátkem srpna proměnily skoro v trvalé deště, trvající až do 15. srpna. Úroda bramborů dobrá, ale ceny nízké. ovoce se urodilo podprůměrně a je značně červivé. Ceny obilí stále klesají.
Sněhová bouře řádila 26. a 27. října. Sněhu napadlo až do výše jednoho metru a větrem přetrháno a přerušeno telegrafické, telefonní i elektrické vedení. Spousty sněhu zavalily lesy a pod tíhou jeho a nesmírným větrem lámaly se celé komplexy lesní, že takových škod není pamětníka. Nejvíce utrpěly lesy 30-40 let staré. (kronika obce Poděšín)
27.9. a 23.11.1930 zasáhly Českomoravskou vrchovinu mohutné větrné vichřice, způsobující rozsáhlé polomy
Sníh, který napadl již před vánocemi, ležel na nezamrzlé půdě až skorem do konce března 1931. Žita se zapařila a napadena byla plísní sněžnou v míře nebývalé. Poněvadž nepřišly deště, vyhynula tato velice. V dubnu zima, květen suchý, koncem května velká vedra. V červnu a v červenci teplo, a že v těchto měsících přišlo několik vydatných dešťů, jsou ovsy a ječmeny neobyčejně pěkné. Také pěkného sena sklidilo se hojně... pěstování lnu, jindy u nás tak rozšířené a významné, upadlo velice. leny v posledních dvou letech skoro nic neplatily a k tomu poptávka po nich byla tak malá, že hospodáři mají dosud neprodaný len loňský i předloňský. V srpnu a v září bylo deštivé počasí. Ovsy deštěm zčernaly a špatně se sklízely. ... Bramborů se urodilo hojně. (kronika obce Poděšín)
1932. Zima mírná, leden teplý. V únoru a březnu značné mrazy bez sněhu. Do 22. dubna chladno, konec dubna a počátek května pěkný, zaseto pohodlně i brambory zasázeny. Konec května chladný. Počátek července velmi teplý, druhá polovina července deštivá a bouřlivá. Koncem července nastaly prudké deště a trvaly do 9. srpna. Pak nastalo krásné počasí a všechna úroda se dobře za sucha sklidila. Otavy též. Úroda obilí byla slušná, ale ceny klesají stále. Pšenice napadeny rzí a snětí obilnou. (kronika obce Poděšín)
1933. Jaro studené, počátek léta a konec hezké počasí. Měsíc srpen příliš deštivý.
Úroda byla letos celkem dobrá, ale počasí skoro jako by nepřálo našim rolníkům skliditi podíl se svých polí. Seno se sklidilo dobře, zato žně byly následkem dešťů příliš zpožděny. v srpnu nastalo deštivé počasí, takže se sklízí obilí do polovice září. Podzim ... byl suchý a pěkný. Ceny obilí jsou nevalné. Vepřový a hovězí dobytek není rovněž dobře placen. Následkem nepříznivého počasí v některých krajích je málo krmiva a proto velká část rolníků musí dobytek odprodati.
Počátkem zimy citelné mrazy asi kolem 30 stupňů. Na vánoce napadlo dosti sněhu, ale ten skoro roztál. Vánoce dosti teplé. (kronika obce Poděšín)

vlhké období 1936-1950:
1938 mimořádně tuhá zima
1939 mimořádně deštivý rok
Žně r. 1940 byly moc špatné, právě na ně 13 dnů téměř neustále pršelo, obilí nám u Dolu v pa nácích pro rostlo tak, že jsme jej nemohli (snopky) od sebe rozdělat. (Paměti Isidora Moravce, Kunčice)
R. 1941 bylo špatné jaro, na žitech byla plíseň a hodně se jich muselo zasít. Byla nouze o píci i slámu… (Paměti Isidora Moravce, Kunčice)
V lednu r. 1942 byla krutá zima, mrazy byly až 30°… ( Paměti Isidora Moravce, Kunčice)


M) OTEPLENÍ 1945 - 1995
vlhké období 1936-1950:
1946 mimořádně deštivý rok
Rok 1947 byl mimořádně až katastrofálně suchý. Zima poč. roku byla normální a na silnicích sanice. Počátkem února citelně mrzlo, v polov. a koncem února byly vánice… V polovici března byla náhlá obleva, která způsobila zvláště na řekách v záp. Čechách katastrofální povodně. …V květnu 47 téměř vůbec nepršelo, později zaseté jařiny špatně vzešly. Koncem května byly parna, senoseč brzy začala, avšak píce byla řídká a nízká. Dne 13. června byl silný mráz, pomrzly brambory a kvetoucí ozimy. Tráva při senoseči z rána chrastila na kose, bylo to velmi chudé. Do 30. června bylo usušeno a někteří zemědělci si získali pokosy k usušení v neosídlených obcích na horách ( v Říčkách a Neratově i dále ), kde sušili až do žní. Žně tu započaly v polovici července následkem sucha a parna. Byly skončeny již počátkem srpna 47 bez jediného deště. trávníky byly zaschlé, zem byla vyprahlá, zaseté jetely a trávy suchem vyhynuly. Na stromech bylo málo ovoce a nevyvinuté. Byla nouze o krmení.Teprv 5. srpna se přehnala zdejší krajinou bouře, avšak vláhy nebylo ani na brázdu, takže zaorané přižínky nevzešly, vláha brzy vyschla a sucho trvalo až do listopadu. Brambory se kopaly v polovici září, za kopačkami se prášilo. Sucho, jakého nebylo pamětníka, zavinilo i nouzi o vodu. Vyschly mnohé prameny, studny, potokem zdejším tekl jen slabý pramen z Urbanovy studánky, ostatní byly vyschlé. … Zaseté ozimy po celé týdny v suché zemi nevzcházely. Počátkem října začaly noční mrazy… Teprve o dušičkách přišla dešťová vláha a ozimy teprve vzcházely. Sníh se udržel teprv před vánocemi. (Pamětní kniha obce Dlouhoňovice od roku 1945 do r. 1955)
1948 dne 13. května od 21 do 23 hodiny noční snesla se nad naší krajinou prudká bouře s přívalem vodním. Přesto, že zem byla suchem vyprahlá, prudký příval strhal ornici ze stráňových polí, z malého potůčku stal se dravý, příšerný veletok, řítící se blátivě špinavé vody. Značně byly poškozeny brambory a oseté jařiny, na lukách pak byly nánosy štěrku, písku se zbytky odplavených plodin z polí. …. Na některých polích byla vymleta koryta … přes 2 m šířky a 1 m hloubky. Na silnici k Hejnicím ( u čp. 60 a u pozemků čp. 1, 15, 3 ) byl nános 2-3 vagónů písku a štěrku, též na lukách (Pamětní kniha obce Dlouhoňovice od roku 1945 do r. 1955)
27.7.1983 v Praze – Uhříněvsi naměřena dosud nejvyšší teplota v ČR 40,2 0C.


N) OCHLAZENÍ 1996- ?, MALÝ PLUVIÁL 1995-2035 ?
Od pol. 90. let se nacházíme na počátku chladné části periody přibližně 90tiletého cyklu a zároveň na počátku chladnější části kvaziosmiletého teplotního cyklu (přesně 8,3 let) a začíná i vlhčí část základního srážkového cyklu. V následujících letech lze tedy očekávat nástup dosti výrazných podnebních změn, se kterými se současně žijící generace dosud nesetkaly. Lze předpokládat zmírnění trendu oteplování, které ovšem zcela neodezní, ale bude se projevovat v teplých částech period kvaziosmiletého cyklu a zejména po odeznění 40-45letého chladné části intersekundárního cyklu. Frekvence tuhých zim se oproti předchozímu přibližně 50tiletého období zvýší 1,5-2x a lze očekávat poněkud vlhčí podmínky. (Zdeněk Vašků)


Literatura :
Současná historická klimatologie a možnosti jejího využití v historickém výzkumu, Rudolf Brázdil – Oldřich Kotyza, Časopis Matice moravské, ročník 120 - Supplementum 1 (Historie a interdisciplinární výzkum), 2001, s. 17-59
Tvrdé zimy v Evropě za uplynulé tisíciletí, SVOBODA, J. (1994), in : Klima v Čechách v "malé době ledové“. Sborník ze semináře "Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí", díl 3, str.: 150-163. Hvězdárna Úpice.
Naše malé pluviály, Zdeněk Vašků, časopis vesmír 1997/9, str. 512-515
Zima 1995-1996, Zdeněk Vašků, časopis Vesmír1997/1, str. 8
Kroupy neboli škodnice. Historická krupobití v Čechách. Zdeněk Vašků, časopis Vesmír 1999/9
Deštivé roky 1770 – 1772, Zdeněk Vašků, časopis Vesmír 1996/8
Kronika Českých zemí