Na severu Štýrska, u hranic s Dolním
Rakouskem leží malé městečko Mariazell, jež je snad nejslavnějším
poutním místem ve střední Evropě. Každoročně sem přichází mnoho věřících,
aby navštívili kapli se zázračnou sochou Panny Marie pocházející z 12.
století.
V dobách minulých se do Mariazell
každoročně vydávali i lidé z Kunčic. Trvala tenkrát taková pouť tři neděle. Poutníci se museli u Prešpurku přeplavit přes Dunaj, ve Vídni zůstali celý den, aby si prohlédli císařskou zahradu a jiná zajímavá místa ve městě... za tři týdny viděli mnozí tolik nového, co dosud za svůj život nespatřili.
Spolu s ostatními se roku 1861
vypravil do Mariazell i Jan Skála z Ovčína čp. 110. Pro
něj a jeho rodinu skončila tragédií. Příběh popsal ve svých pamětech
jeho vnuk stejného jména.
„… někde cestou leželi na nečisté
slámě na noclehu po jiných poutnících, ráno hned (dědeček) cítil, že je
nemocný. Všechno ho bolelo a již těžko šel. Když přišel domů, pár dní
přecházel, až s tím umřel. Lékař hádal, že ležel po nemocném na
hlavnici, jak se tenkrát říkalo a zakázal, aby se zemřelým nic nedělali,
jen zrovna do rakve s ním a do studena a jednoduchý pohřeb a brzy.
Sešli se přátelé a sousedé na Ovčíně
a chtěli zemřelého převléknout a do rakve uložit, aby babička
neonemocněla, ale ona nedopustila a řekla, když zemřel on, že muže
zemřít také a provedla s dětmi všechno sama…
…Ze všeho babička onemocněla, z
pohřbu nemohla domů dojít, přivedli ji a 12 neděl byla nemocná, než
povstala. Z dětí zemřely po dědečkově pohřbu ve třech nedělích 2
děvčata, druhé nemoc dílem přeležely a přechodily. Přes celý ten čas
přátelé a sousedé se o nemocné starali, práci na poli a ve stodole
konali a ženské vypraly, krávy krmily, jídla vařily a vše, co bylo
potřeba každý jeden den… …Babička časem …říkala, nebýt dobrých sousedů a
přátel, že Skálův rod by na Ovčíně vymřel.“
Tolik příběh. Ve skutečnosti je v
matričních záznamech uvedeno, že na hlavnici (tyfus) umřely obě dcery.
Ovšem u otce je jako příčina úmrtí zapsána tuberkulóza (souchotiny).
Záměna nemocí je vzhledem k rozdílným příznakům nepravděpodobná. Je tedy
možné, že Jan trpěl oběma chorobami a lékař napsal do úmrtního listu
jen jednu z nich. Nikdo další v té době v Kunčicích na tyfus nezemřel.
Rodinná pověst má podle všeho reálné jádro. Janova pouť přinesla rodině místo požehnání jen smrt a soužení.
*
Poznámka:
otec: Jan Skála (* 18.10.1818), syn Josefa, famialianta z Kunčic 110 a Josefy roz. Valentové v Kunčicích 86
matka: Josefa (* 1822), dcera sedláka Antonína Krejsy z Orlice 67 a Magdaleny roz. Šťovíčkové v Orlici 50
