10. 5. 2014

Zapomněli…

clip_image001

Antonín Jan Buchtel, východočeský obrozenec a hudební nadšenec, skladatel a sběratel hudebních nástrojů, se do dějin vepsal hned několika počiny, dnes pohříchu zapomenutými.

clip_image003Klášterec n.O. 1785-1824 N (73-2 N) fol. 156, Pastviny, 1804

Narodil se v Pastvinách u Kyšperka 4. května roku 1804v rodině tamního mlynáře. Podle některých pramenů je jeho rodiště o několik kilometrů severněji v obci Klášterec nad Orlicí. Ovšem zápis z matriky to vyvrací[1].

Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval Antonín Buchtel filosofii na Karlově univerzitě a bohosloví v Hradci Králové. Dne 3. září 1826 byl vysvěcen na kněze a 17. září 1826 měl v Klášterci primici. 

Roku 1827 studoval již jako kněz pastorální školu v Hradci Králové a byl pak jmenován kooperátorem v Klášterci nad Orlicí, poté administrátorem v Pěčíně u Rokytnice a konečně 28. září 1845 byl přidělen na faru v Kyšperku. Zde působil jako kněz, vikář a děkan téměř 50 let. Byl jmenován konzistorním radou, arciknězem a stal se školním inspektorem na německých školách. Kronika města Kyšperka ho charakterizuje jako „výborného hudebníka, milovníka a sběratele starých hudebních nástrojů“. 

Antonín Buchtel byl všestranně činný a nepostrádal hluboké sociální cítění. Z vlastních prostředků zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem – v této První clip_image005privilegované továrně na sirky v království českém se vyráběly sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání, mimo jiné zlatým záslužným křížem s korunou. 

Kromě toho byl brilantním hudebníkem, pohotovým skladatelem a důkladným pedagogem. Letohradské muzeum uchovává ve svých fondech řadu jeho hudebních děl pro komorní nástrojové obsazení. Kromě drobných skladeb pro různé hudební nástroje napsal Školu hry na klavír a sám hře na hudební nástroje nepochybně vyučoval. Jeho Škola obsahuje podrobné instrukce, jak si má adept počínat, aby si vštípil základní technická pravidla hry na klávesový nástroj. 

Slavná Buchtelova sbírka hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Zajímavé je, že obsahuje dokonce jeden nástroj, který si páter Buchtel zřejmě podle nějaké předlohy vlastnoručně zhotovil. Je jím celodřevěný xylofon se štítkem, kde najdeme datování a signování „Zhotovil Antonín Buchtel“. Není pochyb o tom, že se Buchtel velmi dobře orientoval v tehdejším nástrojařství, protože do své sbírky pořizoval skutečně vzácná díla současných tvůrců hudebních nástrojů, ale i 150 let staré práce italských mistrů houslařů i vídeňských nástrojářů.  Nevyhýbal se ani nástrojům lidové hudby, o čemž svědčí například hřebíkové housle, trumšajt, niněra, pošetky, čili miniaturní housle užívané tanečními mistry a cimbál. V Kronice města Kyšperka existuje laický soupis nástrojů, který nás informuje o tom, že sbírka původně obsahovala šestery housle mistrů z 18. století, housle, na které se také troubilo, brače se spodními strunami, violy d´amour, violoncello se spodními strunami, tamburínu, černohorské gusle, niněru, klavichord, pedálovou harfu, cimbál, spinet, skleněné harmonium, fagot v podobě hada, tedy patrně serpent, trouby jako hole a jiné nástroje. 

Páter Antonín Buchtel zemřel na faře v Kyšperku 01.03.1882. Protože si své sbírky nesmírně cenil, rozhodl se ji věnovat Národnímu muzeu v Praze jako celek. Hned po jeho smrti byly tedy nástroje převezeny do Národního muzea, kde vytvořily soubor nazvaný Buchtelinum. Zní to skoro neuvěřitelně, ale tato kolekce z odlehlého kouta Čech se stala tak významným sběratelským počinem, že dodnes tvoří základ jeho historických sbírek. (zdroj: http://bit.ly/1og2J62)

Na 210. výročí jeho narození si ale nikdo nevzpomněl...

clip_image007hrob P. Antonína Buchtala na letohradském hřbitově 7.5.2014

 

[1] Jak vzniklo toto nedorozumění? Proto, že i v Klášterci byl mlynář Buchtel. Ne Antonín, ale František. Jemu se v květnu 1802 narodil František a v červnu 1804 Vít.