Ve starém Římě byste pořádali bujaré oslavy Nového roku, posílali dárky a blahopřání přátelům prvního března. Následoval rok dělený na osmidenní týdny a deset měsíců vždy s lichým počtem dnů (lichá přinášela štěstí). Tento starověký římský nový rok 1. března byl používán v Benátské republice do jejího zničení roku 1797 a v Rusku od roku 988 do konce 15. století.
Konzulární rok začínal u starých Římanů na rozdíl od kalendářního nového roku dnem, kdy konzulové nastupovali do úřadu. Tím byl od roku 222 př.n.l. 15. březen a za třicet jedna let přesunuto na 1. leden, který získával postupně stále větší význam. Po několika dalších dílčích změnách vešel 1. ledna 45 př.n.l. za vlády Julia Caesara v platnost kalendář navržený alexandrijským astronomem Sósigenem.
1. leden jako první den roku uznávali i raní křesťané, i když představitelé církve pro tento den bujarých oslav neměli velké pochopení. Koncil v Toursu roku 567 jej dokonce prohlásil za starý omyl a hrozil těm, kdo se ho budou držet exkomunikací. Jenomže staré zvyky nejdou jen tak zlomit přes koleno… Přes několikeré zákazy papežů se oslavy nového roku 1. ledna nepodařilo vymýtit, a tak tomuto dni dali náboženský význam v podobě svátku Obřezání Páně (Circumcisio Domini). A bylo po bujarých oslavách….
Na rozdíl od Římanů používali staří Slované lunisolární kalendář, ve kterém se délka roku určovala podle Slunce a délka měsíců podle fází Měsíce. Nový rok se slavil ve dnech zimního slunovratu - 25. prosince. 1. leden se jako Nový rok objevil v českých zemích za Přemysla Otakara II. a Václava II., ovšem více se začal šířit až v 15. století.
Naopak Rusové začali v té době za začátek nového roku považovat 1. září (od roku 1492, stejný den začínal rok i ve staré
Byzanci). Takto se oslavoval po dvě stě let než zvláštní vládní nařízení cara Petra I. z 19. prosince roku 1699 zavedlo počítání let podle křesťanského letopočtu (dříve se roky v Rusku počítaly od stvoření světa) a zároveň se za začátek roku stanovil 1. leden.
Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině křesťan-ských zemí ustálil gregoriánský kalendář, zavedený roku 1582 papežem Řehořem XIII. Počátek nového roku připadl na prvého ledna. Poslední den v roce lidé chodili do kostelů děkovat za dobré prožití uplynulého roku a modlit se za ještě lepší nový rok. Veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala a tak se 31.prosinec odbýval v tichosti a pokoře.
Ještě jednou se na evropském kontinentě změnil začátek roku, a to v letech 1793-1805, kdy revoluční Francie určila za “novoroční den podzimní den rovnodennosti (obvykle 22. září), nazývaný primidi Vendemière, první den prvního měsíce
Od konce 19. století je běžným zvykem půlnoční přípitek šampaňským s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce. Z této doby se traduje i zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky pro štěstí. Evropský zvyk bujarých oslav 31. prosince je ještě mladší, pochází až z počátku dvacátého století.
